č. 303/2013 Sb., Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, ve znění účinném k 1.4.2024
ZÁKON
ze dne 12. září 2013,
kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
269/2021 Sb. |
(k 2.8.2021) |
ruší část dvacátou osmou |
250/2023 Sb. |
(k 1.1.2025) |
ruší část třicátou první - dosud neuvedeno
|
30/2024 Sb. |
(k 1.4.2024) |
ruší část dvacátou šestou |
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o požární ochraně
Čl. I
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb., zákona č. 163/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 237/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb. a zákona č. 350/2012 Sb., se mění takto:
1. Nadpis nad § 82 zní: „Náhrada škody”.
2. § 82 zní:
㤠82
Fyzická osoba má právo na náhradu škody, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru.”.
3. V § 83 odst. 1 se slovo „věcná” zrušuje.
4. V § 83 odst. 2 se slovo „věcné” zrušuje.
5. V § 84 odstavec 1 zní:
„(1)
Náhradu škody podle § 83 poskytuje a rozhoduje o ní hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.”.
6. V § 84 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Náhradu škody právnické nebo fyzické osobě, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru na výzvu obce podle § 19, poskytuje a rozhoduje o ní obec.”.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
7. V § 84 odst. 3 se slovo „věcná” zrušuje.
8. V § 84 odst. 4 se slova „82 a” zrušují.
9. V § 84 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Náhrada škody fyzické osobě, která jí vznikla v souvislosti s pomocí poskytnutou podle § 82, se poskytuje podle občanského zákoníku.”.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o státní památkové péči
Čl. II
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 158/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 307/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 124/2011 Sb. a zákona č. 142/2012 Sb., se mění takto:
1. V § 2 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Za podmínek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze za kulturní památku samostatně prohlásit stavbu, která není samostatnou věcí, nebo soubor staveb; i taková kulturní památka se považuje za nemovitou kulturní památku.”.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
2. V § 2 odstavec 3 zní:
„(3)
Za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle odstavce 1.”.
3. Nadpis § 3 zní: „Prohlašování kulturních památek”.
4. V § 3 odst. 1 se za slovo „věci” vkládají slova „nebo stavby”.
5. V § 3 odst. 2 se slova…
dostupný obsah
