Výhrada vlastnického práva

4.3.5.2

Výhrada vlastnického práva

Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, Mgr. Marek Zeman

Institut výhrady vlastnického práva není v českém právním řádu žádnou novinkou, neboť tento institut pod názvem výhrada vlastnictví znaly i již neúčinné zákony č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, kdy ale oba zákony upravovaly institut výhrady vlastnictví zcela odlišně. Zatímco dle starého občanského zákoníku se výhrada vlastnictví mohla vztahovat pouze na věci movité a musela být sjednána písemně, dle obchodního zákoníku se výhrada vlastnictví mohla týkat i věcí nemovitých a nemusela nutně být sjednána písemně, tedy stačilo například i ujednání ústní.

Úprava výhrady vlastnického práva v OZ teoreticky vychází z obchodního zákoníku, kdy pro platné sjednání výhrady vlastnického práva se nevyžaduje obligatorně písemná forma a OZ rovněž umožňuje sjednat výhradu vlastnického práva i ve vztahu k nemovitým věcem, a to rovnou dvěma způsoby, o kterých je blíže pojednáno dále. OZ přinesl i změnu v označení tohoto institutu, dosavadní nepřesné označení "výhrada vlastnictví" bylo nahrazeno přiléhavějším termínem "výhrada vlastnického práva", který lépe reflektuje skutečnost, že předmětem výhrady není vlastnictví jako právní institut, ale právě vlastnické právo k věci.

 NahoruCo je to výhrada vlastnického práva

Výhrada vlastnického práva je právní institut, kterým je možné odsunout okamžik nabytí vlastnického práva až k okamžiku, kdy dojde ke splnění určitých v kupní smlouvě ujednaných podmínek, nejčastěji ke splacení celé kupní ceny či její určené části. Například vlastnické právo k věci určené jednotlivě se v souladu s ustanovením § 1099 OZ převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, tedy zpravidla okamžikem jejího uzavření. Díky výhradě vlastnického práva je ale možné, aby kupní smlouva byla uzavřena, nabyla účinnosti, smluvním stranám vznikla práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, ale aby k převodu vlastnického práva na kupujícího došlo až později po splnění určitých podmínek. Sjednáním výhrady vlastnického práva je tedy fakticky možné vyloučit ustanovení § 1099 a násl. OZ, které v závislosti na tom, zda se jedná o věci movité či nemovité a zda jsou zapsány ve veřejném seznamu či nikoliv atp., přesně stanoví okamžik nabytí vlastnického práva kupujícího k převáděné věci.

U výhrady vlastnického práva je potřeba poukázat na skutečnost, že okamžik nabytí vlastnického práva musí být vždy závislý na jednání jedné ze stran (např. zaplacení kupní ceny), což je zásadní rozdíl oproti smlouvě s odkládací podmínkou, kdy tato podmínka může spočívat i ve skutečnostech nezávislých na vůli stran (např. na náhodě). Další rozdíl je i v tom, že výhrada vlastnického práva se týká skutečně jen okamžiku nabytí vlastnického práva, zatímco odkládací podmínka se obecně může vztahovat ke vzniku či zániku jakéhokoliv práva či povinnosti.

Pro úplnost je třeba dodat, že byť zákon v § 2132 OZ používá formulaci "vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo", není jednostranné zřízení výhrady prodávajícím (např. na faktuře) možné, vždy je nutná dohoda stran.

 NahoruKdy dochází k nabytí vlastnického práva

Jak je uvedeno výše, v důsledku výhrady vlastnického práva kupující nabývá vlastnické právo později než obvykle. Zákon přitom v ustanovení § 2132 OZ obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, že k nabytí vlastnického práva dochází až úplným zaplacením kupní ceny. Smluvní strany se však samozřejmě mohou dohodnout jinak a například si ujednat, že kupující se vlastníkem věci stane již zaplacením 70 % kupní ceny. I zde je patrná inspirace dřívějším obchodním zákoníkem, který umožňoval sjednání okamžiku nabytí vlastnictví i zaplacením jen části kupní ceny, zatímco dřívější občanský zákoník striktně trval na zaplacení plné kupní ceny.

Rovněž je možné navázat nabytí vlastnického práva kupujícího k věci i na jiný okamžik, nemusí se jednat výhradně o zaplacení kupní ceny nebo její části, i když se samozřejmě bude jednat o nejčastější případy. Dle právní teorie je možné navázat okamžik nabytí vlastnického práva například i na okamžik zaplacení všech na koupi nezávislých pohledávek prodávajícího.

OZ pro případy, kdy si smluvní strany sjednají zaplacení kupní ceny ve splátkách, výslovně uvádí, že prodlení kupujícího s placením dílčí splátky ve výši nepřesahující desetinu kupní ceny nezakládá právo prodávajícího odstoupit od kupní smlouvy a požadovat vydání věci zpět. Toto právo prodávajícímu vzniká až tehdy, pokud kupující danou splátku nezaplatí ani v době splatnosti další splátky kupní ceny společně s ní, případně tehdy, pokud je kupující v prodlení s placením splátky ve výši minimálně desetiny kupní ceny.

 NahoruSmysl výhrady vlastnického práva

Hlavním smyslem sjednání výhrady vlastnického práva je zajištění prodávajícího, že dojde k zaplacení kupní ceny. Až do okamžiku zaplacení celé kupní ceny nebo alespoň její části totiž vlastníkem prodávané věci zůstává prodávající. Kupující, i když má prodávanou věc již u sebe a může ji užívat a požívat, není jejím vlastníkem a nemůže s ní nakládat zcela svévolně, neboť veškerá jeho práva k věci jsou stále odvozena od vlastnického práva prodávajícího. Prodávající jakožto vlastník věci má k věci silnější právní titul než kupující. Prodávající proto může až do zaplacení celé kupní ceny nebo její části kdykoliv po kupujícím žádat vydání věci, nebo dokonce věc zničit či ji převést na třetí osobu, neboť je stále jejím vlastníkem. V takovém případě by však odpovídal kupujícímu za škodu, která mu tak vznikla, a byl by povinen vydat kupujícímu případné bezdůvodné obohacení spočívající v zaplacené části kupní ceny. Hlavním smyslem výhrady vlastnického práva je tedy určitá jistota prodávajícího, že mu kupující zaplatí plnou kupní cenu nebo alespoň její stanovenou část, neboť do té doby nedojde k převodu vlastnického práva, což je důvodem, proč smluvní strany kupní smlouvu uzavírají.

Výhrada vlastnického práva má pro prodávajícího další zásadní výhodu, a sice že se týká jen okamžiku nabytí vlastnického práva a nedochází k odložení přechodu rizika škody na věci. Riziko škody na věci tak na kupujícího přechází okamžikem předání věci, tedy dříve než kupující nabyde vlastnické právo. Kupující má tedy věc u sebe, může ji užívat i požívat, na druhou stranu nese riziko škody na věci, která ještě není v jeho vlastnictví. Pokud by tedy došlo k poškození či zničení věci ještě před převodem vlastnictví, jde tato skutečnost k tíži kupujícího.

 NahoruVýhrada vlastnického práva a třetí osoby

Dalším účelem výhrady vlastnického práva je i ochrana prodávajícího před případnými věřiteli kupujícího,…