Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Bezprostřední vztah k oceňování společně sdílených energetických služeb v domě mají Evropské směrnice o energetické náročnosti budov - 2010/31/EU a energetické účinnosti 2012/27 EU + 2018/844 a 2018/2002 (kterými se mění obě předchozí směrnice).
Před uvedením podstatných ustanovení směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti a její novely 2018/2002 (spolu s poznámkami ve vztahu k právnímu prostředí ČR) je důležitá tato terminologická vysvětlivka č. 31 z preambule směrnice:
Tato směrnice mj. objasňuje, že by se práva týkající se vyúčtování a informací o vyúčtování či o spotřebě měla vztahovat na spotřebitele vytápění (heating"), chlazení (cooling") nebo teplé užitkové vody (hot domestic water") dodávaných z ústředního zdroje, i když nemají přímý, individuální smluvní vztah s dodavatelem energie. Definici pojmu "konečný zákazník" ("final customer") lze chápat tak, že se týká pouze fyzické nebo právnické osoby nakupující energii na základě přímé, individuální smlouvy s dodavatelem energie. Pro účely příslušných ustanovení by proto měl být zaveden pojem "konečný uživatel" ("final user"), který by odkazoval na širší skupinu spotřebitelů a který by vedle konečných zákazníků nakupujících vytápění, chlazení či teplou užitkovou vodu pro vlastní konečnou potřebu zahrnoval i uživatele jednotlivých budov nebo jednotek budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov, pokud jsou tyto jednotky ("units") zásobovány z ústředního zdroje a pokud uživatelé nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie. Pojem "dílčí měření" ("sub metering") by měl odkazovat na měření spotřeby (measuring consumption") v jednotlivých jednotkách ("individual units") zmíněných ("multi apartment" and "multi purpose") budov.
NahoruČlánek 9 – Měření elektřiny a plynu
1. Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci pro elektřinu a zemní plyn vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití.
Tyto individuální měřiče za konkurenceschopné ceny se poskytnou vždy:
a) při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám;
b) při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU.
2. Pokud a v rozsahu, v jakém zavedou inteligentní měřicí systémy a inteligentní měřiče pro zemní plyn nebo elektřinu v souladu se směrnicemi 2009/72/ES a 2009/73/ES, členské státy:
- zajistí, aby měřicí systémy poskytovaly konečným zákazníkům informace o skutečné době používání a aby při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu byly plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky;
- zajistí zabezpečení inteligentních měřičů a sdělování údajů a soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany údajů a soukromí;
- v případě elektřiny a na žádost konečného zákazníka požadují, aby provozovatelé měřičů zajistili, aby měřič nebo měřiče mohly započítávat elektřinu dodanou do sítě z budovy konečného zákazníka;
- pokud o to koneční zákazníci požádají, zajistí, aby údaje měření týkající se jejich dodávek a odběru elektřiny byly zpřístupněny jim nebo třetí straně, která jedná jménem konečného zákazníka, a to snadno pochopitelnou formou, která by zákazníkům umožnila srovnání podobných nabídek;
- požadují, aby byly zákazníkům při instalaci inteligentních měřičů poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech inteligentních měřičů s ohledem na řízení odečtů a kontrolu spotřeby energie.
V ČR je tato problematika řešena energetickým zákonem č. 458/2000 Sb. a zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (§ 7 odst. 4 písmeno a) a vyhláškami č. 82/2011 Sb. o měření elektřiny a vyhláškou č. 108/2011 Sb. o měření plynu; měření konkretizuje smluvní vztah mezi dodavatelem energetických služeb a odběratelem (v terminologii směrnice a zákona č. 406/2000 Sb. konečným zákazníkem, poskytovatelem služeb v domě).Tzv. individuálními měřiči resp. inteligentními měřiči resp. měřicími systémy jsou elektroměry a plynoměry. Rozsah, náležitosti a termíny vyúčtování dodávek energetických služeb stanoví vyhláška č. 70/2016 Sb. Definici inteligentních měřicích systémů a inteligentních měřičů citované směrnice v bodě 2 neuvádějí.
NahoruČlánek 9a – Měření vytápění, chlazení a teplé užitkové vody
- Členské státy zajistí, aby byli koneční zákazníci odebírající dálkové vytápění, dálkové chlazení a teplou užitkovou vodu vybaveni měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně odrážejí jejich skutečnou spotřebu energie.
- Pokud jsou do budovy vytápění, chlazení nebo teplá užitková voda zajišťovány z ústředního zdroje zásobujícího více budov nebo ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nainstaluje se měřič na výměník tepla nebo do odběrného místa.
Měření množství dálkově dodané teplé užitkové vody (v názvosloví ČR "teplá voda") a její tepelný obsah není v ČR povinné - zde je rozpor se zněním směrnice. Existence pravidel k oceňování chlazení nemá v ČR konkrétní právní formu. Zákazníkem v teplárenství ČR je osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírána koupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie. Konečným spotřebitelem podle EZ je fyzická či právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává (znění do 31. prosince 2015, změna novelou EZ č.131/2015 Sb.). § 78 odst. 1 energetického zákona ukládá, že "povinností dodavatele tepelné energie je dodávku měřit, vyhodnocovat a vyúčtovat podle skutečných parametrů a údajů měřicího zařízení, které na svůj náklad osadí, zapojí, udržuje a pravidelně ověřuje". Dálkově dodávaná teplá voda není na patách domů měřena co do množství a obsahu tepla, přestože původně tato povinnost byla zahrnuta do § 78 odst. 5 energetického zákona (zrušeno na podnět teplárenského sdružení v roce 2011). ERÚ (odbor kontroly teplárenství) při kontrole zjišťuje, jak dodavatel tepelné energie plní povinnosti, které mu vyplývají z jiných právních předpisů (energetický zákon a zákon o cenách č. 526/1990 Sb.). Kalkulací ceny tepelné energie se rozumí takový propočet ceny, jímž byla skutečně vytvořena a jehož členění umožňuje porovnání s podmínkami věcného usměrňování cen. Předběžná cena tepelné energie uplatňovaná v kalendářním roce, vychází z předběžné kalkulace, ve které lze uplatnit pouze předpokládané ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a předpokládané množství tepelné energie v kalendářním roce (pro stanovení záloh). Výsledná cena tepelné energie vychází z výsledné kalkulace, která obsahuje skutečně uplatněné ekonomicky oprávněné náklady a odpovídá výnosům za tepelnou energii a skutečnému množství tepelné energie za ukončený kalendářní rok.
NahoruČlánek 9a – Měření vytápění, chlazení a teplé užitkové vody
1. Členské státy zajistí, aby byli koneční zákazníci odebírající dálkové vytápění, dálkové chlazení a teplou užitkovou vodu vybaveni měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně odrážejí jejich skutečnou spotřebu energie.
2. Pokud jsou do budovy vytápění, chlazení nebo teplá užitková voda zajišťovány z ústředního zdroje zásobujícího více budov nebo ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nainstaluje se měřič na výměník tepla nebo do odběrného místa.
Měření množství dálkově dodané teplé užitkové vody (v názvosloví ČR "teplá voda") a její tepelný obsah není v ČR povinné - zde je rozpor se zněním směrnice. Existence pravidel k oceňování chlazení nemá v ČR konkrétní právní formu. Zákazníkem v teplárenství ČR je osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírána koupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie. Konečným spotřebitelem podle EZ je fyzická či právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává (znění do 31. prosince 2015, změna novelou EZ č.131/2015 Sb.). § 78 odst. 1 energetického zákona ukládá, že "povinností dodavatele tepelné energie je dodávku měřit, vyhodnocovat a vyúčtovat podle skutečných parametrů a údajů měřicího zařízení, které na svůj náklad osadí, zapojí, udržuje a pravidelně ověřuje". Dálkově dodávaná teplá voda není na patách domů měřena co do množství a obsahu tepla, přestože původně tato povinnost byla zahrnuta do § 78 odst. 5 energetického zákona (zrušeno na podnět teplárenského sdružení v roce 2011). ERÚ (odbor kontroly teplárenství) při kontrole zjišťuje, jak dodavatel tepelné energie plní povinnosti, které mu vyplývají z jiných právních předpisů (energetický zákon a zákon o cenách č. 526/1990 Sb.). Kalkulací ceny tepelné energie se rozumí takový propočet ceny, jímž byla skutečně vytvořena a jehož členění umožňuje porovnání s podmínkami věcného usměrňování cen. Předběžná cena tepelné energie uplatňovaná v kalendářním roce, vychází z předběžné kalkulace, ve které lze uplatnit pouze předpokládané ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a předpokládané množství tepelné energie v kalendářním roce (pro stanovení záloh). Výsledná cena tepelné energie vychází z výsledné kalkulace, která obsahuje skutečně uplatněné ekonomicky oprávněné náklady a odpovídá výnosům za tepelnou energii a skutečnému množství tepelné energie za ukončený kalendářní rok.
NahoruČlánek 9b - Dílčí měření a rozdělení nákladů
1. V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění nebo chlazení nebo s dodávkami ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení se nainstalují individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla či chlazení nebo teplé užitkové vody u každé ucelené části budovy, pokud je to technicky proveditelné a nákladově efektivní z hlediska přiměřenosti ve vztahu k potenciálním úsporám energie.
Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo měření spotřeby tepla v každé ucelené části budovy není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V tom případě lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla. Každý členský stát jasně stanoví a zveřejní obecná kritéria, metodiky nebo postupy pro stanovení technické neproveditelnosti a nákladové neefektivity
2. V nových budovách s více bytovými jednotkami a v obytných částech nových víceúčelových budov, které jsou vybaveny ústředním ohřevem teplé užitkové vody nebo jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění, musí být bez ohledu na odst. 1 první pododstavec poskytnuty individuální měřiče pro měření spotřeby teplé užitkové vody.
3. Členské státy v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zajistí zavedení transparentních a veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na vytápění, chlazení a spotřebu teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelových budovách, které jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na energii využitou:
K bodu 1 a 2 - Tato problematika je upravena zákonem č. 406/2000 Sb., § 7 odst. 4 písm. e); k bodu 3 – vyhláška č. 269/2015 Sb. Existují technologické výjimky dané výkladem SEI k ustanovení zákona nebo přímo ze zákona o službách (tzv. paušální platba). Z dikce požadavku sm. EU není zřejmý vztah zjištění indikátoru, skutečné spotřeby tepla (teplo se nespotřebovává!) a rozdělování nákladů na vytápění. Pojem indikátoru není již vázán na EN 834 jako v dřívější verzi směrnice a navíc není ani negativním způsobem postihnut obor technických pomůcek, nevyhovujících požadavku (např. "odparky" podle EN 835 u nichž nelze krátit interval použití pod limit jednoho roku). Není zdůrazněna relativnost individuálních zjišťování a jeho závislost na rozdílné energetické náročnosti vytápěného prostoru. Užité teplo ve společných prostorech se nezjišťuje, a proto související náklady se zvlášť v metodice ČR neuvádějí – na jejich úhradě se všichni příjemci služeb podílejí úměrně, úhradou základní složky individuální úhrady
NahoruČlánek 9c - Požadavek dálkového odečtu
1. Pro účely článků 9a a 9b musí být měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalované po 25. říjnu 2020 dálkově odečitatelné. Podmínky technické proveditelnosti a nákladové efektivnosti stanovené v čl. 9b odst. 1 nadále platí.
2. Měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečítání, nebo nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji do 1. ledna 2027, pokud dotčený členský stát neprokáže, že to není nákladově efektivní."
Povinnost dálkového odečtu měřičů tepla a indikátorů není dosud…
