Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

7.10.5

Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Mgr. Iva Jarolímová, JUDr. Jan Horecký

 NahoruVýznam a délka zkušební doby

Zkušební doba je období určitého vzájemného testování zaměstnance a zaměstnavatele, zda daný zaměstnanec vyhovuje představám zaměstnavatele pro danou práci a naopak zda práce odpovídá představám zaměstnance. V tomto období mohou jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel zrušit pracovní poměr z jakéhokoliv důvodu či bez udání důvodu, a to v podstatě s okamžitou účinností. Takové období nicméně nemůže být příliš dlouhé, protože přináší jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli nejistotu, zda pracovní poměr ze dne na den neskončí a zaměstnanec tak nezůstane bez práce (a tudíž i bez prostředků) nebo zaměstnavatel bez potřebného zaměstnance. Zkušební doba může být sjednána i v případě, kdy zaměstnavatel se zaměstnanci nezakládá pracovní smlouvou pracovní poměr, ale kdy mají zaměstnanci pro zaměstnavatele vykonávat práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Zkušební doba není povinnost. Smluvní strany si mohou zkušební dobu sjednat, pokud na tom mají zájem. Zkušební doba musí být vždy sjednána, nikdy nemůže být stanovena jednostranně zaměstnavatelem. Zákoník práce limituje maximální délku zkušební doby na:

• až 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru,

• resp. až 8 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru vedoucího zaměstnance.

Současně platí pravidlo, podle kterého nemůže být zkušební doba sjednána v delším rozsahu, než je polovina sjednané délky trvání pracovního poměru.

Zkušební doba  se prodlouží o pracovní dny zaměstnance (tedy nikoliv jako doposud o dny kalendářní), v nichž neodpracoval celou směnu z důvodu překážky v práci, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání práce.

Blíže k samotnému sjednání zkušební doby viz kapitola Pracovní smlouva.

Ve zkušební době může jak…