3.10
SVJ a památková ochrana
Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Jakub Hrček
Řada společenství vlastníku jednotek, zvláště těch s bytovými domy v centrech měst, se může při své činnosti setkat se zákonnými limity omezujícími je v libovolném nakládání a správě domu z důvodu památkové ochrany.
Památková ochrana se řídí především zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "památkový zákon"). V praxi však mohou nastat v případě společenství vlastníků jednotek jisté aplikační obtíže ohledně identifikace povinného subjektu podle památkového zákona, kterým může být jak samotné společenství vlastníků jednotek, tak i konkrétní vlastníci.
Tento článek má za cíl popsat obecné limity a omezení podle památkového zákona a současně také postup při určování povinných osob ve smyslu památkového zákona.
NahoruZákonné limity
Obecným účelem památkového zákona je ochrana kulturních památek, jejichž definici nalezneme v ustanovení § 2 odst. 1 památkového zákona, podle něhož platí, že kulturní památkou jsou movité a nemovité věci, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, anebo které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.
V případě, že daná nemovitost je prohlášena za kulturní památku, je její vlastník podle ustanovení § 9 odst. 1 památkového zákona povinen o ni na vlastní náklady pečovat tak, aby byla zachována a aby byla udržována v dobrém stavu a v případě, že zamýšlí provést údržbu, opravu, rekonstrukci kulturní památky, je podle ustanovení § 14 odst. 1 památkového zákona povinen předem požádat orgán státní památkové ochrany o vydání závazného stanoviska ke konkrétní stavební činnosti.
V případě rekonstrukcí či stavebních úprav však nejsou limitováni pouze vlastníci nemovitostí, jež jsou kulturními památkami, ale podle ustanovení § 14 odst. 2 památkového zákona i vlastníci nemovitostí, jež se nacházejí v památkové rezervaci, památkové zóně anebo v jejich ochranném pásmu.
Památkovou rezervací je podle ustanovení § 5 odst. 1 památkového zákona území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, přičemž jeho součástí může být i nemovitost, která sama kulturní památkou není.
Památkovou zónou je podle ustanovení § 6 odst. 1 památkového zákona území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty.
Ochranné pásmo je pak podle ustanovení § 17 odst. 1 památkového zákona oblast stanovená příslušným orgánem, v níž mohou být omezeny určité činnosti v zájmu ochrany kulturních památek, přičemž platí, že ochranné pásmo vykazuje menší míru omezení než památková rezervace či památková zóna, k nimž se ochranné pásmo stanoví.
Bude-li tedy vlastník nemovitosti, která je kulturní památkou anebo která požívá výše uvedenou ochranu podle památkového zákona, chtít tuto nemovitost opravit či zrekonstruovat, bude povinen nejprve požádat příslušný orgán památkové péče o jeho závazné stanovisko.
Celá řada omezení je obsažena například i v zákoně č. 183/2006 Sb., územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"), podle jehož ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) platí, že stavební povolení či ohlášení stavebnímu úřadu je vyžadováno u staveb, jež jsou kulturní památkou, přestože by u podobných staveb nebylo stavební povolení ani ohlášení vyžadováno, kdyby nebyly kulturními památkami.
NahoruPovinné osoby podle památkového zákona
Zvláštní povaha společenství vlastníků jednotek jako právnické osoby založené za zvláštním účelem, jež má omezenou způsobilost právně jednat a má zákonem daný…
