Rozúčtování a vyúčtování služeb

6.5.8

Rozúčtování a vyúčtování služeb

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Rozúčtování nákladů (ceny služby, úhrady za službu) je proces rozdělení celkových nákladů (výdajů poskytovatele služeb) na poskytnutou službu během zúčtovacího období mezi jednotlivé příjemce služeb v domě, které provede vlastník objektu (domu).

Vyúčtováním nákladů je intuitivně míněn "písemný doklad" s vyčíslením podílu daného uživatele bytu na celkových nákladech spojených s poskytováním služby v domě (objektu) a s uvedením rozdílu vůči předepsaným zálohám (ve lhůtě do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období). S cílem předejít případným následným námitkám poskytovatel služby ve vyúčtování uvede příjemci služby výši cen služeb v členění podle všech druhů poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi

 NahoruVytápění

Náklady na teplo k vytápění jsou prakticky rovny změřenému množství dodaného tepla určeného k vytápění zúčtovací jednotky (bytovému domu) za zúčtovací období násobenému cenou tepla. Množství tepla dodaného do zúčtovací jednotky se zajišťuje (měří) na vstupu do odběrného tepelného zařízení. Vstup tepla do odběrného tepelného zařízení je měřen buď v místě jeho připojení na rozvodné zařízení externího dodavatele tepla nebo v předávací stanici, popř. v regulačním zařízení nebo ve zdroji tepla, umístěném v zúčtovací jednotce.

Ve vztahu k vlastníkovi vytápěného bytu nebo nebytového prostoru je náhradním způsobem, zpravidla mimo fyzikální podstatu měření tepla (které ostatně je obtížné specifikovat v neizolované tepelné soustavě bytu), zajištěno obecnou právní úpravou, způsobem, jak se úměrně individuální "spotřebě" na celkových nákladech na vytápění bytového domu jednotliví koneční spotřebitelé tepla podílejí.

Oceňování individuálního podílu na spotřebě tepla k vytápění se řídí ustanovením § 6 odst. 2 a 3 ZOS a následně konkretizované v jeho podzákonné normě. Stanovuje pro vytápění dolní a horní mezí s odchylkou od měrné nákladové hodnoty – nikoliv od náměru. Tolerance s dolní mezí (se zápornou odchylkou 30%) a horní mezí (s kladnou odchylkou 100%) je mimo experimentální dlouhodobou zkušenost. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody, která je ve vyhlášce formulována jako primitivní iterační algoritmus bez potřebného technického zdůvodnění.

Při rozhodování o způsobu jak stanovit meze intervalu, který nesmějí překročit individuální úhrada se nepochybně projevil znalostní deficit navrhovatelů znění legislativního ustanovení k metodologii metrologie a k metodám popisné statistiky při zpracovaní souboru zjištění. V metrologii měření se odhaduje pouze horní mez absolutní hodnoty celkové chyby, zpravidla volně nazývané "nejistota". Ke stanovení nejistot měření se používá rozptylu získaných individuálních zjištění. O výsledné nejistotě měření vypovídá směrodatná odchylka, nikoliv násobek průměru, který je charakteristikou polohy, na rozdíl od jiné kvalitativní statistické charakteristiky, míry rozptýlení výsledků zjišťování. Násobek směrodatné odchylky (odmocniny z rozptylu) je při…