Nález 91/2005 SbNU, sv.37, K právu vlastníka na ochranu jeho vlastnického právaK výkladu projevu vůle vlastníka věci spočívajícího v jejím opuštění, k němuž došlo v období totalitního režimu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 91
I. ÚS 696/02
K právu vlastníka na ochranu jeho vlastnického práva
K výkladu projevu vůle vlastníka věci spočívajícího v jejím opuštění, k němuž došlo v období totalitního režimu
Právo opustit věc (ius derelinquendi) je součástí obsahu vlastnického práva a jeho podstatou je projev vůle vlastníka (byť i konkludentní) nadále nebýt vlastníkem věci. Samotné fyzické opuštění věci takový právní následek nemůže vyvolat, není-li výrazem vůle zaměřené na zánik vlastnického práva. Animus derelinquendi nelze dovozovat pouze z toho, že se dědicové de facto neujali vlastnického práva k nemovitostem, tzn. nezmocnili žádnou osobu k výkonu správy nemovitostí, aniž by bylo najisto postaveno, že obsahem jejich vůle byl zánik vlastnického práva, zejména s přihlédnutím k tomu, že k údajnému opuštění mělo dojít před rokem 1989, v období totalitního režimu, který se vyznačoval despektem k soukromému vlastnictví. Princip demokratického právního státu, jak má na mysli čl. 1 odst. 1 Ústavy, vyžaduje, aby státní orgány spolehlivě zjišťovaly, zda vůle vlastníka skutečně směřuje k derelikci jeho majetku. Paralelně však každý vlastník nese - v duchu parémie „vlastnictví zavazuje“ - odpovědnost za výkon vlastnického práva (tedy i za řádnou správu svého majetku).
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 26. dubna 2005 sp. zn. I. ÚS 696/02 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů D. S. a D. F. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2002 č. j. 20 Co 81/2001-106 a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2000 č. j. 6 C 292/96-82, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni smrti podílovými spoluvlastníky nemovitostí.
Výrok
I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2002 č. j. 20 Co 81/2001-106 bylo porušeno právo stěžovatelů na ochranu majetku.
II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2002 č. j. 20 Co 81/2001-106 se ruší.
III. Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31.10. 2000 č. j. 6 C 292/96-82 se zamítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé ve včas podané ústavní stížnosti napadli v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále též „okresní soud“). Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelé v návrhu na zahájení řízení uvedli, že na základě rozhodnutí bývalého Státního notářství v Gottwaldově ze dne 14. 9. 1966 sp.zn. D 270/65 se po otci A. S. stali R. S. a jeho sestra A. B., provdanáN., oba bytem v Izraeli, podílovými spoluvlastníky specifikovaných nemovitostí v katastrálním území L. Oba spoluvlastníci již zemřeli a stěžovatelé jsou jejich právními nástupci na základě závěti. Opatřením bývalého Finančního odboru Okresního národního výboru (dále jen „ONV“) v Gottwaldově ze dne 13. 9. 1971 č. j.…
