Nález 70/1997 SbNU, sv.8, K otázce restituce majetku podle zákona č. 229/1991 Sb.
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 70
III. ÚS 171/96
K otázce restituce majetku podle zákona č. 229/1991 Sb.
Zvláštním způsobem upravené právo domáhat se, aby soud rozhodl, že na oprávněnou osobu přechází vlastnické právo k nemovitosti, přichází v úvahu jen v těch případech, v nichž je splněn zákonný předpoklad předchozího přechodu nemovitosti na stát nebo na jinou právnickou osobu podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 5. června 1997 sp. zn. III. ÚS 171/96 ve věci ústavní stížnosti JUDr.K.D.F.W. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 4. 1996 sp. zn. 28 Ca 90/95, potvrzujícímu rozhodnutí pozemkového úřadu o nepřiznání vlastnického práva.
I. Výrok
Návrh se zamítá.
II. Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 6. 1996 a doplněna dodatkem č. 1 dne 2. 10. 1996 a dodatkem č. II. dne 12. 11. 1996, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 90/95 ze dne 16. 4. 1996, s tím, že uvedeným rozsudkem byla dle jeho názoru porušena jeho základní práva, uvedená v čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Zároveň požadoval:
-
zrušení čl. II, bod 2 zákona č. 30/1996 Sb. a § 2 odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb., jako protiústavních,
-
změnu § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. a § 3 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. tak, že se umožňuje opravný prostředek proti rozsudku soudu I. stupně,
-
doplnění zákona č. 243/1992 Sb. v tom smyslu, že obdobně k § 6 odst. 1 písmena o), p) a r) zákona č. 229/1991 Sb. se musí vyvlastnění s odvoláním na dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. subsumovat pod zákon č. 243/1992 Sb.
Zmíněným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo totiž potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, pozemkového úřadu, čj. poz/5220/262/95 ze dne 6. 2. 1995, kterým bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem v tomto rozhodnutí označených nemovitostí.
Při svém rozhodování vycházel pozemkový úřad ze zjištění, že podle provedených důkazů byli posledními majiteli uvedených nemovitostí před konfiskací nevlastní matka stěžovatele G.D.F.W. (zemřela 22. 10. 1955 ve Vídni) z jedné poloviny a nevlastní bratři stěžovatele M.D.F.W. (zemřel 16. 5. 1945 v J.D.) z jedné čtvrtiny a L.D.F.W. (prohlášen soudem v S. dne 27. 5. 1992 za mrtvého dnem 30. 6. 1944) rovněž z jedné čtvrtiny. Označené nemovitosti byly konfiskovány na základě dekretu prezidenta re publiky č. 12/1945 Sb. a v roce 1945 na ně byla uvalena národní správa. Podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb., ve znění platném v době rozhodování pozemkového úřadu, byl oprávněnou osobou státní občan ČSFR, trvale žijící na území ČR, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. a nabyl zpět československé občanství v zákoně uvedeným způsobem. Zemřela-li oprávněná osoba, jsou oprávněnými osobami státní občané ČR, trvale žijící v ČR, uvedení rovněž v tomto zákoně. Stěžovatel sice prokázal, že některé z předmětných nemovitostí přešly na stát způsobem uvedeným v § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., avšak…
