Nález 47/2004 SbNU, sv.32, K právu na právní pomoc náležejícímu nejen obviněnému a obžalovanému, ale také odsouzenému

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 47

I. ÚS 669/03

K právu na právní pomoc náležejícímu nejen obviněnému a obžalovanému, ale také odsouzenému

V trestním řádu nově zakotvené ustanovení § 306a odst. 2 upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku sui generis, i když to zákon výslovně neuvádí.

Právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a od něj se odvozující právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny náleží nejen obviněnému nebo obžalovanému, ale také odsouzenému.

Vzhledem k ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud konstatuje, že ve chvíli, kdy je uprchlý dodán do výkonu trestu odnětí svobody a obdrží spolu s pravomocným odsuzujícím rozsudkem i poučení o možnosti navrhnout podle § 306a odst. 2 trestního řádu zrušení tohoto rozsudku, je absence poučení o možnosti právního zastoupení zásahem do práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Přestože trestní řád nepředvídá v případě § 306a odst. 2 trestního řádu povinné právní zastoupení, soud má dostát své obecné poučovací povinnosti vyplývající mu z § 33 odst. 4 trestního řádu a poučit odsouzeného o jeho právech a poskytnout mu možnost jejich uplatnění.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 31. března 2004 sp. zn. I. ÚS 669/03 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 16. 10. 2003 sp. zn. 2 T 30/2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o navrácení lhůty k podání návrhu na zrušení rozsudku vydanému v řízení proti uprchlému.