Nález 192/2008 SbNU, sv.51, K subjektivně určenému počátku běhu promlčecí lhůty v souvislosti s účinností nálezu Ústavního soudu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 192
I. ÚS 1996/08
K subjektivně určenému počátku běhu promlčecí lhůty v souvislosti s účinností nálezu Ústavního soudu
Interpretace ustanovení o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, dle níž by začala promlčecí doba se subjektivně určeným počátkem běžet dříve než promlčecí doba s objektivně určeným počátkem, tj. ještě před vznikem bezdůvodného obohacení, je v tak zásadním rozporu s kogentními ustanoveními občanského zákoníku, že v jejím důsledku může dojít k porušení práva chráněného v čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 1996/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovateleJMB družstvo, se sídlem Janáčkova 1331, Moravské Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba z důvodu uplatněné námitky promlčení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územního pracoviště Brno, odboru odloučené pracoviště Znojmo, se sídlem náměstí Armády 8, Znojmo, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60 se zrušuje.
Odůvodnění
1. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen městský soud) a požadoval jeho zrušení. V návrhu uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen obvodní soud) rozhodl dne 11. 9. 2007 rozsudkem č. j. 26 C 39/2007-41 na základě stěžovatelovy žaloby tak, že vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost k zaplacení požadované částky ve výši 9 417,60 Kč s příslušenstvím. Na základě odvolání vedlejšího účastníka městský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, když zohlednil důvodnost námitky promlčení, kterou uplatnil vedlejší účastník, a to pokud se týká subjektivní promlčecí lhůty, s konstatováním, že tato lhůta začala běžet dne 5. 5. 2006, s poukazem na § 122 odst. 2 občanského zákoníku. Stěžovatel tvrdí, že postupem městského soudu byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním pořádkem, konkrétně práva kodifikovaná v čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava), čl. 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), přičemž napadené rozhodnutí nectí zejména princip jednotného rozhodování, který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. V další pasáži (č. III.) stěžovatel ocitoval dva úryvky z literárních pramenů týkajících se problematiky promlčení a posléze pokračoval v polemice s právním názorem městského soudu. Upozornil, že podle městského soudu bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím tohoto plnění a tímto okamžikem začíná běžet…