Nález 156/2007 SbNU, sv.47, K otázce aktivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelka se ústavní stížností, podanou včas a ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá, s odvoláním na porušení svého ústavně zaručeného práva na vlastnické právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu s tím, aby ten potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů tak, že je v plném rozsahu včetně příslušenství uhradí žalovaný, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Jak zjistil Ústavní soud z obsahu vyžádaného spisu a z dokumentů přiložených k ústavní stížnosti, Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 28. července 2003 č. j. 5 C 641/94-333 uložil žalovanému, aby zaplatil stěžovatelce (žalobkyni) částku 4 248 773,20 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideálních dvou třetin objektu Zámeckého ovocného lihovaru v Blatné (dále jen „předmětná nemovitost“) a zbývající třetinu vlastní J. H. (dále jen „menšinová spoluvlastnice“). V období od 1. 10. 1992 do 31. 3. 2000 užíval tento areál žalovaný, přičemž od 29. 3. 1995 se tak dělo na základě nájemní smlouvy uzavřené s menšinovou spoluvlastnicí. Stěžovatelka však k této nájemní smlouvě nedala souhlas, takže smlouva je pro rozpor s ustanovením § 139 odst.2 občanského zákoníku neplatná. Žalovaný tak užíval objekt vůči stěžovatelce bez právního důvodu a vůči menšinové spoluvlastnici na základě neplatného právního úkonu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení, které je…