Nález 105/1999 SbNU, sv.15, K posouzení povahy stavby jako nemovitosti
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 105
IV. ÚS 189/99
K posouzení povahy stavby jako nemovitosti
Povaha stavby jako nemovitosti vyplývá podle § 119 odst. 2 občanského zákoníku z jejího spojení se zemí pevným základem. Závěr o tom, že stavba je spojena se zemí pevnými základy, je třeba vždy posuzovat podle povahy a okolností konkrétního případu, zpravidla na základě odborného stavebně technického vyjádření. Ústavní soud nesdílí názor, že takový závěr lze učinit jen na základě znaleckého posudku; umožňuje-li to charakter věci (stavby), lze použít i odborného vyjádření kompetentního orgánu, např. stavebního úřadu. Pokud se však správní soud poté, co dospěl k závěru, že přístřešek z kovových trubek se střechou není stavbou movitou, nezabýval otázkou, zda je stavbou nemovitou, tj., zda stavba je spojena se zemí pevnými základy či nikoliv, a pokud správní orgán ani soud nevyvodil žádný závěr ze skutečnosti, že vzhledem ke stavební dokumentaci jde v případě stavby skladu hořlavin stále o stavbu dočasnou, tedy o stavbu, která vzhledem k § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nebrání vydání pozemku, neposkytl soud dostatečnou ochranu právům účastníků řízení.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 3. srpna 1999 sp. zn. IV. ÚS 189/99 ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. J. M. a Ing. J. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 1. 1999 sp. zn. 28 Ca 55/98 o potvrzení rozhodnutí Magistrátu města Plzně, okresního pozemkového úřadu, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 1999 č. j. 28 Ca 55/98-41 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 1. 1999 sp. zn. 28 Ca 55/98 potvrzujícímu rozhodnutí Magistrátu města Plzně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 5. 2. 1998 č. j. PÚ/444/3/97, kterým bylo kromě jiného rozhodnuto i o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí, v rozhodnutí pozemkového úřadu blíže uvedených, stěžovatelé uvádějí, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jejich ústavně garantovaných práv uvedených v čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle stěžovatelů Městský soud v Praze překvalifikoval způsobem contra legem stavbu na pozemku p. č. 2465/6 v k. ú. P. povolenou jako stavbu dočasnou na stavbu trvalého charakteru a stavbu na pozemcích p. č. 2465/5 a 2465/17 posoudil jako nemovitost, přestože jde o jednoduchý přístřešek. Stěžovatelé mají za to, že Městský soud v Praze měl o charakteru staveb dát zpracovat znalecký posudek a neopírat svoje rozhodnutí pouze o stanovisko stavebního úřadu. Nevydání pozemku p. č. 2465/18 a části pozemku p. č. 2465/17 z důvodu, že jde pozemky bezprostředně související se stavbami a nezbytně nutné k jejich provozu, považují stěžovatelé za zásah do svého vlastnického práva, protože příjezd a odjezd automobilů k oběma nevydávaným stavbám bylo možno zajistit jiným právním institutem, např. věcným břemenem. Ze všech výše…
