Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 638

 Nahoru[Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení]

Komentované ustanovení stanovuje objektivní promlčecí lhůtu.

Právo na vydání bezdůvodného obohacení

Právo na vydání bezdůvodného obohacení je upraveno v § 2991. Bezdůvodným obohacením rozumíme obohacení bez spravedlivého důvodu na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení musí být vydáno ochuzenému (§ 2991 odst. 1). § 2991 odst. 1 obsahuje obecnou definici bezdůvodného obohacení, v § 2991 odst. 2 jsou pak uvedeny zvláštní skutkové podstaty, při kterých dochází k bezdůvodnému obohacení, a to:

• - získání majetkového prospěchu bez právního důvodu,
• - plnění z právního důvodu, který odpadl,
• - protiprávní užívání cizí hodnoty,
• - plněním za někoho, kdo měl plnit podle práva sám.

Nejedná se ovšem o úplný výčet případů, kdy může bezdůvodné obohacení vzniknout (blíže viz komentář k § 2991).

Subjektivní promlčecí lhůta

Subjektivní promlčecí lhůta pro pohledávky spočívající v právu na vydání bezdůvodného obohacení je v souladu s § 629 tříletá. Okolnosti, které musejí být splněny, aby začala subjektivní promlčecí lhůta běžet, jsou stanoveny v § 621 a zahrnují vědomost:

• - o skutečnosti, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a zároveň
• - o osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení.

Blíže k běhu subjektivní promlčecí lhůty viz komentář k § 621.

Objektivní promlčecí lhůta

Komentované ustanovení naopak stanovuje objektivní promlčecí lhůtu pro nároky z bezdůvodného obohacení, přičemž rozlišuje dva případy:

1. úmyslně nabyté bezdůvodné obohacení, které se promlčí ve lhůtě patnácti let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 2 komentovaného ustanovení),
2. ostatní případy nabytí bezdůvodného obohacení, kdy se nárok promlčí ve lhůtě deseti let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 1 komentovaného ustanovení).

Objektivní lhůta začne v obou případech běžet ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, a není rozhodné, zda se ochuzený dověděl o skutečnosti, že k bezdůvodnému obohacení došlo, nebo zda se dozvěděl o tom, kdo je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Pro běh objektivní promlčecí lhůty je také nerozhodné, zda ochuzený vyzval povinnou osobu k vydání bezdůvodného obohacení. Objektivní promlčecí lhůta však nemůže začít běžet později než subjektivní promlčecí lhůta (k tomu nález Ústavního soudu I. ÚS 1996/08).

Úmyslné bezdůvodné obohacení

Pro úmyslné bezdůvodné obohacení je pak stanovena delší promlčecí lhůta. "Při hodnocení pojmu úmyslu se vychází z právní úpravy zavinění obsažené v trestním zákoně. O úmysl přímý jde tehdy, jestliže ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, věděl, že svým jednáním získá bezdůvodné obohacení, a současné je také získat chtěl. O úmysl nepřímý jde, jestliže ten, kdo se na úkor jiného obohatil, věděl, že svým jednáním obohacení, které mu nenáleží, může získat, a s tímto následkem byl pro případ, že nastane, srozuměn. V obou případech je rozhodujícím znakem úmyslu předchozí vědomost subjektu, který se neoprávněně obohatil, o tom, že svým jednáním získává (úmysl přímý), nebo získat může (úmysl nepřímý) hodnoty vyjádřitelné v penězích, které mu nenáležejí."¹ (Dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdop 709/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003; sp. zn. 33 Odo 938/2002.)

Judikatura

1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1295/2014 ze dne 31. března 2015

Na počátek ani běh promlčecí doby k uplatnění práva dražebníka, aby mu vydražitel uhradil část nákladů jím zmařené dražby a opakované dražby nepokrytou složenou dražební jistotou, nemá vliv okolnost, že byla podána žaloba o vyslovení neplatnosti dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

2. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 ze dne 25. září 2014

Zavinění ve formě nepřímého úmyslu je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Na srozumění jednajícího se způsobením škody lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit škodnímu následku, který si představoval jako možný, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit.

Zavinění ve formě vědomé nedbalosti je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o "přiměřené" důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly.

K běhu subjektivní a objektivní lhůty - aplikovatelné i na bezdůvodné obohacení

3. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2423/2006 ze dne 26. července 2007

Z hlediska počátku běhu objektivní promlčecí lhůty, který je vztažen k události, z níž škoda vznikla, a kdy by obecně každý mohl vzniklé subjektivní právo uplatnit poprvé (kdy mohl podat…