Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 3004

 Nahoru[Rozsah povinnosti vydat obohacení nepoctivým příjemcem; obohacení zásahem do přirozeného práva]

Ustanovení § 3004 hodnotově vychází z obecně uznávané teze, že netřeba chránit nepoctivost. Historicky navazuje na ustanovení § 458 odst. 1 ObčZ - věta první (povinnost vydat vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto; nicméně ObčZ tuto povinnost stanovil obecně bez ohledu na poctivost, resp. dobrověrnost příjemce a judikatura dovodila povinnost vydat vše v rozsahu obohacení ke dni, kdy k obohacení došlo, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 33 Odo 1184/2005, a mnohé další), na ustanovení § 458 odst. 2 ObčZ (povinnost vydat plody a užitky, která ovšem již byla navázána na podmínku nepoctivosti, resp. zlověrnosti příjemce) a na ustanovení § 459 ObčZ, který tvrději postihoval nepoctivého obohaceného.

Povinnosti nepoctivého (zlověrného) obohaceného (příjemce bezdůvodného obohacení) korespondují s povinnostmi nepoctivého držitele v ustanovení § 1000, jež je rovněž inspirováno historickou úpravou, totiž úpravou povinností nepoctivého držitele (srov. ustanovení § 335 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského).

Rozsah plnění, které je povinen vydat nepoctivý obohacený

Nepoctivý obohacený je zásadně povinen vydat vše s jedinou výjimkou, a to došlo-li ke ztrátě, zkáze či zhoršení z důvodů, které jdou k tíži ochuzeného, srov. ustanovení § 2999 odst. 3. K nepoctivosti, resp. zlé víře, včetně procesních souvislostí, důkazní povinnosti srov. komentář k ustanovení § 3003; k poctivosti, resp. dobré víře komentář k ustanovení § 3000.

"Vše" znamená veškeré plnění, které obohacený nabyl v bezprostřední souvislosti s nabytím majetkového prospěchu bez spravedlivého důvodu (srov. ustanovení § 2991 odst. 1). Nejde o jakýkoli prospěch, kterého by mohl teoreticky dosáhnout ochuzený (vlastník věci), ale pouze ten prospěch, o který se zvýšil majetkový stav obohaceného (na úkor ochuzeného), nebo o který se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za normálních (běžných) okolností stalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, či rozsudek ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 68/2007).

Na rozdíl od poctivého obohaceného je nepoctivý – stejně jako nepoctivý držitel – povinen vydat s předmětem obohacení též plody (tj. přirozené přírůstky věc, srov. ustanovení § 491 odst. 1) a užitky (tj. umělé, právní přírůstky věci, srov. ustanovení § 491 odst. 2).

Plody a užitky se zásadně vydávají in natura, teprve není-li to dobře možné, je obohacený povinen za ně vydat náhradu. Za užitek se považuje též běžné opotřebení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 68/2007).

Vedle toho je nepoctivý obohacený povinen vydat "užitek, který by ochuzený byl získal". Tato formulace by mohla svádět k výkladu, že se jedná o ušlý zisk. To se jeví jako poněkud problematické, neboť ušlého zisku se lze domáhat prostřednictvím jiného právního titulu (náhrada škody, srov. ustanovení § 2952), přičemž ustanovení o bezdůvodném obohacení lze použít jen tehdy, není-li tu jiný právní titul (což by v případě povinnosti k náhradě škody byl – šlo by o závazek z deliktu). Je tedy zřejmé, že nelze užitek, který by ochuzený byl získal" nelze ztotožňovat s ušlým ziskem ve smyslu ustanovení § 2952, mělo by se jednat o odlišná plnění. Nutno rovněž přihlédnout k tomu, že úprava bezdůvodného obohacení svou povahou není primárně sankční, a to ani ve vztahu k nepoctivému obohacenému, ale směřuje v první řadě k nápravě, k obnovení rovnováhy v majetkových poměrech dotčených osob.

Povinnosti nepoctivého příjemce nejsou nijak omezeny či vyloučeny u jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení; není tedy ani významné, zda ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo v důsledku úplatné smlouvy, která byla neplatná či závazek z ní byl zrušen (to je naopak relevantní z hlediska povinností poctivého příjemce, srov. ustanovení § 3002 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 3000 a § 3001).

Úplatné zcizení předmětu bezdůvodného obohacení

Jestliže nepoctivý příjemce zcizí předmět bezdůvodného obohacení, je povinen vydat ochuzenému náhradu. Výše této náhrady je ovšem stanovena tak, že zohledňuje příjemcovu nepoctivost a umožňuje jeho širší postih než u příjemce poctivého (srov. ustanovení § 3001 odst. 1), resp. širší postih obohaceného bude důsledkem toho, že právo volby má protistrana (ochuzený).

Nepoctivý příjemce je povinen vydat náhradu v rozsahu podle ustanovení § 2999, nebo vydat to, co zcizením obohacený utržil. Právo volby v tomto případě má ochuzený (k právu volby a jeho realizaci srov. komentář k ustanovení § 3001), který je zvýhodněn s ohledem na nepoctivost obohaceného.

Bezdůvodné obohacení nabyté zásahem do přirozeného práva člověka

Podle ustanovení § 81 odst. 1 věta první je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ve druhém odstavci téhož ustanovení je pak příkladmý výčet předmětu této ochrany, totiž život a důstojnost člověka, jeho zdraví, právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a projevy jeho osobní povahy.

Zásah do těchto práv zakládá povinnost škůdce k náhradě škody, případně nemajetkové újmy (srov. zejména ustanovení § 2910, § 2951 odst. 2 a § 2956 a násl.). Od vlastního zásahu do těchto práv je ovšem nutno odlišovat nabytí majetkového prospěchu, k němuž dojde takovým zásahem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4755/2009). Může se jednat například o použití cizí fotografie ke komerčním účelům, typicky reklamním, případně zveřejnění fotografií, smyšlených informací ze soukromí (fiktivní rozhovor) v tisku za účelem přitáhnutí pozornosti cílové skupiny a zvýšení prodejnosti média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 43/2012).

Pokud k majetkovému prospěchu dojde bez spravedlivého důvodu, jde svou podstatou o bezdůvodné obohacení a obohacený je povinen je vydat (srov. ustanovení § 2991 odst. 1).

V případě obohacení získaného zásahem do přirozeného práva člověka zákonodárce zvyšuje ochranu ochuzeného (resp. rozsah plnění, na něž ochuzenému vzniká právo) tak, že ochuzený se může domáhat:

a) náhrady podle ustanovení § 3004 odst. 1 (obohacený je tedy povinen vydat vše, co nabyl, včetně plodů a užitků a užitku, který by ochuzený byl získal), nebo

b) náhrady ve výši dvojnásobku odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním.

Právo volby má v tomto případě rovněž ochuzený. Je zřejmé, že smyslem této úpravy je jednak případná sankce osobě zasahující do přirozených práv člověka a profitující…