Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
První odstavec komentovaného ustanovení upravuje výluky z ustanovení § 3000 a § 3001, v druhém odstavci je potom upravena náhrada za užívání věci podle neplatné úplatné smlouvy.
Výluky z aplikace ustanovení § 3000 a § 3001
Z Důvodové zprávy1 lze dovodit, že zákonodárce byl při tvorbě ustanovení § 3002 odst. 1 veden myšlenkou priority platnosti smluvních ujednání před jejich neplatností (srov. též ustanovení § 574) a myšlenkou preference vůle stran, a že pro případ neplatnosti smlouvy usiloval alespoň o nalezení rovnováhy v postavení smluvních stran tak, aby z neplatnosti úplatné smlouvy nevznikl žádné ze stran (majetkový) prospěch a aby žádná ze stran nebyla neplatností majetkově poškozena.
Podle prvního odstavce ustanovení § 3002 se nepoužijí ustanovení § 3000 a § 3001, chránící dobrověrného (poctivého) obohaceného a tzv. vnuceně obohaceného, jestliže bezdůvodné obohacení spočívá v plnění podle úplatné smlouvy, která je neplatná nebo jestliže závazek z této smlouvy byl zrušen. Ustanovení § 3002 odst. 1 se analogicky použije též pro zdánlivá úplatná právní jednání.2
Bezdůvodné obohacení musí spočívat v plnění, které bylo poskytnuto podle úplatné smlouvy. Zásadní pro posouzení věci je zde přičitatelnost plnění závazku. Bylo-li tedy něco plněno nad rámec smlouvy (tzv. vícepráce nad rámec sjednaného díla), nejedná se již o plnění podle smlouvy a výluka daná ustanovením § 3002 odst. 1 se na něj nepoužije.
Úplatou je jakékoli protiplnění, lhostejno, zda peněžní či naturální.
Jestliže se uplatní výluka podle ustanovení § 3002 odst. 1, bude se postupovat podle úpravy v ustanovení § 2999, vyžadující – není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné - zásadně relutární náhradu. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 3002 odst. 1 stanoví výluky pro případ úplatné smlouvy (která je neplatná nebo závazek z ní byl zrušen), musela být sjednána výše úplaty, proto pro stanovení výše relutární náhrady je podle ustanovení § 2991 odst. 2 rozhodná právě sjednaná výše (nezakládá-li ovšem tato výše neplatnost smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku – v tom případě by se výše náhrady řídila ustanovením § 2999 odst. 1, tj. obvyklou cenou).
Užívání věci nabyté úplatnou smlouvou
Ve druhém odstavci komentovaného ustanovení je upravena povinnost náhrady za užívání předmětu bezdůvodného obohacení, který byl poskytnut jako plnění podle neplatné smlouvy. Není přitom relevantní, zda některá ze stran, případně která ze stran neplatnost právního jednání způsobila (ustanovením § 579 odst. 1 je nicméně vyloučena možnost profitovat z neplatnosti smlouvy pro tu stranu, která neplatnost způsobila).
Zákonodárce – ač to výslovně v Důvodové zprávě neuvádí – tím zřejmě reagoval na judikaturu, která ve vztahu k předchozí právní úpravě dovodila, že kupující, který věc užívá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, ačkoli nabývací titul je neplatný nebo byl zrušen, užívá věc po právu (v případě zrušené smlouvy do okamžiku jejího zrušení) a není povinen za toto užívání vydat náhradu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 22/1983, a z něho vycházející judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3606/2009). Odlišně od předchozí úpravy, resp. závěrů judikatury, je tedy výslovně stanovena povinnost vydat náhradu za užívání ochuzenému.
Snaha chránit osobu v dobré víře, totiž poctivého obohaceného – příjemce plnění podle úplatné smlouvy, která je neplatná, se ovšem projeví v omezení rozsahu, v němž je poctivý obohacený povinen náhradu vydat: Poctivý obohacený je povinen vydat náhradu za užívání předmětu bezdůvodného obohacení jen do výše odpovídající jeho prospěchu, tj. maximálně do této výše. Pokud prospěch naopak převyšuje obvyklou cenu podle ustanovení § 2999 odst. 1, je obohacený povinen vydat náhradu pouze ve výši obvyklé ceny.
K poctivému (dobrověrnému) příjemci srov. komentář k ustanovení § 3000.
Podstatná ve vztahu k ustanovení § 3002 odst. 2 je podmínka, že povinnost vydat náhradu se vztahuje k druhé straně neplatné smlouvy. Tím je míněna strana, která neplatnou smlouvou mj. přenechala předmět bezdůvodného obohacení k užívání, tedy sama byla po dobu užívání předmětu obohaceným z jeho užívání vyloučena (vlastník věci). Náhrada saturuje plnění, které by jinak bylo poskytnuto oprávněnému (ochuzenému) jako úplata za užívání věci (nájemné, pachtovné). Jestliže však druhou stranou smlouvy je osoba odlišná, tj. která sama nemá užívací právo k předmětu bezdůvodného obohacení, pak není ani důvod jí vydávat náhradu za užívání (např. nevlastník, který uzavřel smlouvu o převodu vlastnictví k věci se třetí osobou).
Další podmínkou aplikace ustanovení § 3002 odst. 2 je nabytí věci, tj. zřejmě se má jednat o úplatnou převodní smlouvu (kupní, směnnou), nikoli o smlouvu, kterou je věc pouze přenechána k užívání (nájem, pacht).
Musí jít rovněž o nabytí věci, nikoli práva, služby apod. Věc přitom nemusí být určena pouze individuálně, ale též druhově (peníze). V případě plnění v penězích lze uvažovat o náhradě za jejich užívání, která se bude odvíjet od prospěchu, který měl obohacený (osoba, která měla peníze k dispozici), z toho, že penězi mohl disponovat (je nicméně otázkou, zda vycházet z výše…