Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2998

 Nahoru[Další výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení]

V ustanovení § 2998 se projevuje zájem neposkytovat ochranu postupu, který z hlediska obecné spravedlnosti nelze akceptovat (vědomé plnění poskytnuté k tomu, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným v odst. 1; neuznání opodstatněnosti přijetí plnění jako motivace k odvrácení protiprávního činu v odst. 2).

Komentované ustanovení je zjevně – vyjma zahraničních úprav, na něž odkazuje Důvodová zpráva¹ – inspirováno též úpravou historickou [srov. ustanovení § 1174 OZO (císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský)], bezprostředně předcházející právní úprava (ObčZ) nicméně podobné ustanovení neobsahovala.

Vědomé poskytnutí plnění k aktivitě za zakázaným či nemožným účelem

Jestliže osoba poskytuje plnění druhé osobě proto, aby druhá osoba vykonala něco za účelem zakázaným, pak taková smlouva je neplatná podle ustanovení § 580 odst. 1 (rozpor s dobrými mravy, případně též rozpor se zákonem). Je totiž nemravné (případně též v rozporu se zákonem) poskytnutí a přijetí plnění jako motivace ke konání za zakázaným účelem. Může se jednat o absolutní neplatnost podle ustanovení § 588, či relativní neplatnost, jíž je třeba se dovolat podle ustanovení 586.

Pokud podle neplatné smlouvy bylo poskytnuto plnění, jde podle obecné úpravy o bezdůvodné obohacení, které je obohacený povinen ochuzenému vydat (srov. ustanovení § 2991).

V případě, kdy neplatnost smlouvy je dána tím, že důvodem poskytnutí plnění je motivace k jednání za zakázaným účelem, však právní úprava zohledňuje zavrženíhodnost takového ujednání a vylučuje povinnost vrátit plnění poskytnuté podle takové smlouvy. Tím současně nemá být zaručeno, že takto poskytnuté plnění bez dalšího zůstává osobě, která je přijala (obohacenému). Jak uvádí Důvodová zpráva, ve vztahu k obohacenému se případně uplatní trestněprávní úprava (možný trest propadnutí věci, propadnutí majetku apod., srov. ustanovení § 52 odst. 1 TZ). Skutečnost, zda plnění obohacenému zůstane, či o něj z jiného důvodu přijde, však je zcela irelevantní z hlediska ochuzeného (osoby, která plnění poskytla), který v žádném případě nemá právo na vrácení plnění. V tomto směru je zjevně účelem právní úpravy též působit demotivačně pro případného poskytovatele takového plnění (jinak ochuzeného).

V případě plnění nemožného je rovněž nutno dovodit absolutní neplatnost smlouvy, podle níž někdo poskytl plnění k tomu, aby druhá osoba konala za nemožným účelem (srov. ustanovení § 588). Jestliže je zřejmé, že účel je nemožný (tedy jej z objektivního hlediska nelze nikdy dosáhnout), pak se podle Důvodové zprávy jedná o skryté darování. Proto také ani z hlediska obecné spravedlnosti není důvod požadovat takto poskytnuté plnění od obdarovaného (obohaceného) zpět.

U nemožnosti plnění je nutné rozlišovat počáteční nemožnost, způsobující absolutní neplatnost smlouvy podle ustanovení § 588, a následnou nemožnost plnění, která má za následek zánik závazku podle ustanovení § 2006. Plnění nicméně není nemožné, pokud lze dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby či po určené době (srov. druhou větu ustanovení § 2006 odst. 1). Dále je nutno rozlišovat objektivní nemožnost plnění (která zakládá absolutní neplatnost smlouvy u počáteční nemožnosti plnění, případně zánik závazku u následné nemožnosti plnění) a subjektivní nemožnost plnění, s níž neplatnost smlouvy zásadně spojena není (je věcí osoby, která se zavazuje, aby si sama zvážila, zda je schopna smluvené plnění poskytnout; ke ztíženému plnění srov. ustanovení § 2006 odst. 1 věta druhá).

V obou případech, tj. u plnění k zakázanému i k nemožnému účelu, je podmínkou výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení to, že osoba je poskytuje vědomě právě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným či nemožným. Nestačí tedy vědomí či srozumění s tím, že druhá osoba může něco konat protiprávně, že může k zakázanému konání např. použít poskytnuté plnění apod. Je vyžadováno, aby osoba poskytující plnění toto plnění poskytla vědomě k tomu, aby druhou osobu podpořila (motivovala) k aktivitě, která není právem aprobována (konání za zakázaným účelem), či aby si osoba poskytující plnění byla vědoma toho, že druhá osoba plnit nemůže (konání za nemožným účelem).

Komentářová literatura ve vztahu k ustanovení § 1174 OZO dovodila, že v obou případech je podmínkou výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení poskytnutí plnění k tomu, aby druhá strana něco vykonala (za účelem zakázaným či nemožným). Výluka se tedy nevztahuje na jiné možné způsoby plnění závazků (dare, ommitere, pati).² Totéž dovozují ve vztahu k ustanovení § 2998 J. Petrov³ a J. Bílková.⁴ Dosud není dostupná sjednocující judikatura vztahující se ke komentovanému ustanovení, není tedy zřejmé, zda stejně úzce bude výraz "vykonala" vykládán též ve vztahu ke komentovanému ustanovení, lze to však předpokládat, a to též s ohledem na historickou souvislost.

Poskytnutí plnění k zabránění protiprávnímu činu

Druhá věta komentovaného ustanovení naopak zakládá oprávnění ochuzeného žádat zpět plnění, které poskytl obohacenému k tomu, aby zabránil protiprávnímu činu. Osoba, která takové plnění přijímá, postupuje nemravně (přijímá plnění z nemravné příčiny, ob turpem causam). Zavazuje-li se zdržet se protiprávního jednání, zavazuje se k něčemu, co je i jinak její povinností, je taková smlouva neplatná podle ustanovení § 580 odst. 1 pro rozpor s dobrými mravy či pro rozpor se zákonem (a to případně též absolutně podle ustanovení § 588).

Jestliže osoba podle neplatné smlouvy obdržela plnění, je podle obecných ustanovení povinna je vydat zpět ochuzenému (srov. ustanovení § 2991). V tomto směru tedy lze ustanovení § 2998 věta druhá považovat za specifikaci ustanovení § 2991, resp. ujištění zákonodárce, že skutečně i takto poskytnuté plnění považuje za bezdůvodné obohacení, které je třeba vydat.

Povinnost obohaceného vrátit…