Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2997

 Nahoru[Další výluky z bezdůvodného obohacení]

Ustanovení § 2997 uvádí další výluky z bezdůvodného obohacení. Připomeňme, že dále jsou výluky uvedeny v ustanovení § 2992 a § 2998. Komentované ustanovení je konstruováno tak, že v prvním odstavci definuje výjimky z bezdůvodného obohacení, ve druhém pak "výjimky z těchto výjimek".

Do značné míry navazuje na předchozí právní úpravu (srov. ustanovení § 455 ObčZ), přičemž v souladu s celkovou koncepcí zákona se snaží o spravedlivější řešení, zohledňující důvody, pro něž bylo podle ustanovení § 2997 odst. 1 plněno tak, že z výjimek tam uvedených stanoví další výjimky.

Výluky z bezdůvodného obohacení

Podle prvního odstavce komentovaného ustanovení nejde o bezdůvodné obohacení a osoba, která takové plnění obdržela, není povinna je vydat, jestliže:

- byl plněn dluh nežalovatelný či promlčený (naturální závazek),

- byl plněn dluh "neplatný" pro nedostatek formy,

- byl vědomě plněn nedluh.

Naturální závazek

Pro naturální závazek je charakteristické to, že subjektivní právo věřitele sice trvá, není však současně nadáno nárokem (věřitel nemá možnost vynutit subjektivní právo autoritativním zásahem orgánu veřejné moci).

Naturálními závazky jsou závazky:

a) promlčené, u nichž dlužník vznesl námitku promlčení. V takovém případě nelze právo věřiteli soudem přiznat. Jestliže však dlužník přesto plní, nejde o bezdůvodné obohacení, neboť právo, resp. právní titul, zde stále je. Ustanovení § 2997 odst. 1 je ve vztahu speciality k ustanovení § 609 věta druhá, podle něhož jestliže dlužník plnil poté, co uplynula promlčecí lhůta, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Plnil totiž podle právního titulu, a nemůže jít o bezdůvodné obohacení - na rozdíl od plnění po uplynutí prekluzivní lhůty, kde zanikl nárok i právo. V tom se právě projevuje zánik nároku, nikoli však zánik práva promlčením (je-li námitka promlčení vznesena). U plnění promlčeného dluhu je zcela irelevantní, jestli dlužník věděl o tom, že plní promlčený dluh, či nikoli. Zde se zásada vigilantibus iura uplatní ve vztahu k dlužníku případně plnícímu promlčený dluh. Nelze však vyloučit situaci, kdy dlužník ví o promlčení, přesto dobrovolně dluh plní z morálních důvodů, pro své přesvědčení o tom, že je jeho morální povinností dluh splnit bez ohledu na promlčení práva;

b) nežalovatelné, tj. závazky z her, sázek a losů, včetně zápůjčky či úvěru poskytnutého vědomě k sázce, kterou nelze vymáhat (srov. ustanovení § 2874, § 2877, § 2881 a § 2882). Pro všechny právě uvedené je společná nevymahatelnost profitu (výher) z nich. Výjimkou jsou sázky, hry a loterie provozované státem nebo podléhající úřednímu povolení, srov. ustanovení § 2883.

Jestliže však navzdory nevymahatelnosti je plnění poskytnuto (je poskytnuta výhra), nejde podle ustanovení § 2997 odst. 1 o bezdůvodné obohacení a osobu, která plnění přijala, nestíhá povinnost je vrátit.

Od promlčeného dluhu se tyto pohledávky významně liší v tom, že nikdy nebyly nadány nárokem, zatímco promlčený dluh původně nárokem nadán byl a tento nárok zanikl uplynutím lhůty ve spojení s dlužníkem uplatněnou námitkou promlčení. Nežalovatelné pohledávky pocházejí z důvodů (hry, losy, sázky, případně vědomého poskytnutí peněžních prostředků na ně formou zápůjčky či úvěru), u nichž zákonodárce s ohledem na jejich charakter od počátku výslovně stanoví absenci nároku. Tím je též vyjádřena rizikovost těchto právních titulů, která má zřejmě působit demotivačně a má též demonstrovat vůli státu nepodporovat hazard (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 231/10, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 128/2011).

Obdobně jako u promlčeného dluhu (srov. shora), též u nežalovatelných dluhů je ustanovení § 2997 odst. 1 speciálním ustanovením ve vztahu k ustanovení § 2874 (sázka), § 2877 (zápůjčka či úvěr na sázku), § 2881 (hra) a § 2882 (los). Ačkoli právní titul není spojen s nárokem, stále jde o právní titul a je-li podle něj plněno, nejde o bezdůvodné obohacení, jak výslovně uvádí § 2997 odst. 1, takže se nelze domáhat vrácení jednou poskytnutého plnění.

Jestliže v ustanoveních § 2874, § 2877 a § 2883 zákonodárce používá pojem "nemůže vymáhat" či "nevymahatelnost", není podle našeho názoru důvod těmto pojmům přiřazovat jiný význam než pojmu "nežalovatelný" použitém v ustanovení § 2997 odst. 1 (z ničeho neplyne jejich odlišnost, není ani zřejmé, jaký jiný dluh než "nevymahatelný" ve smyslu ustanovení § 2874, § 2877, § 2881 a § 2882 by byl "nežalovatelný").

Judikatura dále dovodila, že naturálními pohledávkami se stávají pohledávky, na něž se vztahuje osvobození podle ustanovení § 414 IZ, tj. pohledávky věřitelů poté, co dlužník úspěšně prošel oddlužením a soud jej osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny do té doby v rámci oddlužení (ustanovení § 414 odst. 1 IZ). Pohledávky v tomto zbývajícím rozsahu a dále pohledávky věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávky věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač měli (srov. ustanovení § 414 odst. 2 IZ) aj., se následně "přeměňují" na pohledávky naturální, nežalovatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 63/2011). I na plnění těchto pohledávek se tedy vztahuje výluka uvedená v ustanovení § 2997 odst. 1 a je-li na ně plněno, nejde o bezdůvodné obohacení. Stejně jako v případě promlčených a jiných práv, jak shora uvedeno, je plněno z právního důvodu (je zde právní titul, byť není nadán nárokem).

Dluh "neplatný" pro nedostatek formy

Ustanovení § 2997 hovoří o dluhu "neplatném" pro nedostatek formy, přesnější by bylo hovořit o dluhu ze smlouvy neplatné pro nedostatek formy. Je nicméně zřejmé, co měl zákonodárce na mysli.

Podle ustanovení § 559 každý má právo zvolit si pro své právní jednání libovolnou formu, jestliže určitou formu právního jednání nestanoví zákon (typicky požadavek písemné formy u právního jednání, kterým se zřizuje, mění, ruší nebo převádí věcné právo k nemovitosti, srov. ustanovení § 560, a mnohá další, u nichž je požadavek písemné formy dán vyšší potřebou právní jistoty) či není ujednána stranami. Nedostatek formy stanovené právním předpisem zakládá relativní neplatnost právního jednání, jíž je třeba se dovolat (srov. ustanovení § 582 a § 586). U nedostatku formy stanovené ujednáním stran se lze dovolat neplatnosti pouze předtím, než bylo podle smlouvy plněno (srov. ustanovení § 582 odst. 2). V obou případech (stanovení určité formy právním předpisem i stanovení určité formy ujednáním stran) je možná konvalidace (dodatečné zhojení, srov. ustanovení § 582 odst. 1; toto dodatečné "zhojení" se ovšem týká výlučně formy, nikoli případného zápisu věcného práva podle smlouvy do veřejného rejstříku).

Jestliže nedošlo ke konvalidaci a jedna ze stran uplatnila námitku neplatnosti právního jednání pro nedostatek formy, a přesto bylo podle takto neplatné smlouvy plněno, nejde podle ustanovení § 2997 odst. 1 o bezdůvodné obohacení a osoba, která plnění obdržela, není povinna je vydat straně, která plnění poskytla. Nedostatek formy se tedy vyjma dodatečného zhojení podle ustanovení § 582 odst. 1 věta první dále hojí plněním podle takové smlouvy.

Vědomé plnění nedluhu

O vědomé plnění nedluhu (indebite) jde tehdy, jestliže osoba poskytuje plnění (tedy dochází k přesunu majetkových hodnot), ač si je vědoma toho, že k tomu není povinna (vnucené obohacení). Případná zaviněná nevědomost je z hlediska ustanovení § 2997 odst. 1 zcela irelevantní. U vědomého plnění nedluhu budou ve většině případů splněny předpoklady některé ze skutkových podstat uvedených v ustanovení § 2992 (předčasné plnění, neuplatnění práva, plnění ve vlastním zájmu či na vlastní nebezpečí osoby, která plnění poskytla).

Ve vztahu k vědomému plnění nedluhu je komentované ustanovení zjevně inspirováno historickou úpravou (srov. ustanovení § 1432 OZO, které komentářová literatura označovala za "zahalené darování"¹).

Pokud by osoba plnila v mylném domnění (omylu) o tom, že plní dluh, neuplatní se režim ustanovení § 2997, ale ustanovení o omylu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017).

Bezdůvodným obohacením nicméně je vědomé plnění nedluhu v situaci, kdy dlužník plnil z důvodu, který později nenastal nebo odpadl (srov. ustanovení § 2997 odst. 1 in fine). V takovém případě obohaceného podle ustanovení § 2991 odst. 1 stíhá obecná povinnost obohacení vydat ochuzenému.

Důsledky plnění podle ustanovení § 2997 odst. 1

Jestliže osoba plní za podmínek uvedených v ustanovení § 2997 odst. 1 (tj. plní naturální závazek, plní dluh podle titulu neplatného co do formy, či vědomě plní nedluh), nemá osoba, které bylo plnění poskytnuto, povinnost je vydat. Zákon takové plnění zjevně nepovažuje za plnění bez spravedlivého důvodu (sine iusta causa), proto ani nestanoví povinnost je vydat.

Výluka z ustanovení § 2997 odst. 1

Ve…