Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2992

 Nahoru[Výluky z bezdůvodného obohacení]

V ustanovení § 2992 zákonodárce koriguje jinak značně široké použití ustanovení § 2991 tak, že stanoví výluky z jeho aplikace (spojené s absencí povinnost vydat bezdůvodné obohacení) pro níže uvedené případy. Další výluky z bezdůvodného obohacení jsou pak upraveny v ustanovení § 2997.

Splnění dluhu

Na první pohled by se výluka spočívající ve splnění dluhu mohla jevit jako zcela nelogická, neboť bezdůvodné obohacení pojmově vylučuje existenci právního titulu, podle něhož by dluh měl vzniknout.

Z Důvodové zprávy¹ lze nicméně dovodit záměr zákonodárce vyloučit možnost vymáhání plnění ve výši sjednané ve smlouvě, která nekoresponduje s obecnou či obvyklou cenou. Jedná se o případy, kdy ve smlouvě je sjednaná nižší cena než cena obvyklá, poskytovatel plnění by se domáhal vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu rozdílu mezi smluvní a obvyklou cenou, či naopak, ve smlouvě sjednaná cena by převyšovala obvyklou cenu a strana, která zaplatila smluvní cenu, by se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplacenou smluvní a obvyklou cenou. Takovéto vysvětlení smyslu první výluky se pak jeví jako logické.

Předčasného splnění dluhu

Předčasné splnění dluhu je stále splněním dluhu, tedy nikoli plněním bez právního důvodu. Jestliže dlužník ze své vůle dluh plní dříve, než je povinen, je to věcí jeho svobodného rozhodnutí a nelze z toho dovozovat (nepříznivé) důsledky ve vztahu k jeho věřiteli. Nemůže mu proto vzniknout právo na úroky z prodlení či jakoukoli jejich obdobu apod. (srov. též ustanovení § 1967).

Neuplatnění práva

Uplatnit právo je výlučně oprávněním, nikoli povinností jeho nositele. Proto důsledky rozhodnutí, že právo neuplatní, mohou postihnout výlučně oprávněnou osobu, nikoli povinného či třetí osobu. Neuplatněním práva zároveň nevzniká majetkový prospěch protistraně (povinnému) bez spravedlivého důvodu.

Jestliže například oprávněný z vad zboží v prekluzivní lhůtě neuplatní své právo, nelze dovozovat vznik bezdůvodného obohacení u druhé strany (povinného z vad zboží). Obdobně též v případě neuplatnění práva v promlčecí lhůtě. Opačný závěr by ostatně popíral samotný smysl a účel právní úpravy prekluze či promlčení a vedl by ke zcela iracionálnímu cyklení případných sporů.

Důvodová zpráva ve vztahu k ustanovení § 2992 zdůrazňuje, že výluka spočívající v neuplatnění práva se neomezuje pouze na případy promlčení či prekluze, ale vztahuje se ke každému neuplatnění práva vymáhat plnění splatného dluhu. Jde o promítnutí shora uvedeného, totiž že vymáhat plnění je právem, nikoli povinností oprávněného, přičemž nevymáháním plnění nevzniká povinnému bezdůvodné obohacení.

Aktivita ve výlučném a osobním zájmu osoby

Další výlukou je situace, kdy osoba vyvine určitou aktivitu ve svém výlučném a osobním zájmu, v důsledku toho nicméně profituje též třetí osoba. Příkladem může být situace, kdy vlastník pomezku přivedením inženýrských sítí k hranici pozemku zvýší hodnotu nejenom svého, ale též sousedního pozemku, či Důvodovou zprávou zmiňované jiné investice na vlastním pozemku, které zvýší hodnotu okolních pozemků.

Pro posouzení, zda se jedná o výluku z hlediska ustanovení § 2992, je významné to, zda obohacení druhého (např. zhodnocením nemovitosti) je "vedlejším efektem",² či hlavním účelem aktivity, kterou osoba vyvinula. V případě tzv. "vedlejšího efektu" se o bezdůvodné obohacení jednat nemůže. Nalézt jednoznačnou hranici mezi mezi oběma situacemi nicméně bude v některých situacích dosti problematické.

Aktivita na vlastní nebezpečí osoby

Aktivita provedená na vlastní nebezpečí osoby se do značné míry blíží předchozí skutkové podstatě (aktivita provedená ve výlučném zájmu osoby). Jde o takovou aktivitu, kterou osoba provádí zpravidla s vidinou nějakého profitu, který může, ale nemusí nastat (na vlastní nebezpečí), například v očekávání nějaké výhody, protislužby apod. Takto poskytnuté plnění nemůže požadovat zpět z titulu bezdůvodného obohacení proto, že by tento její záměr nebyl později realizován (osoba nedosáhne zamýšlené výhody, není jí poskytnuta očekávaná protislužba apod.).

Obdarování či obohacení druhé osoby s úmyslem obohatit ji, avšak bez úmyslu právně se vázat

Poslední z příkladů uvedených v ustanovení § 2992 míří na tzv. společenské úsluhy, sousedskou či přátelskou výpomoc, tj. plnění, která jsou běžně poskytována, aniž je za ně očekávána protislužba.

Následky

Ač by jinak některé situace uvedené v ustanovení § 2992 (nikoli však všechny: například u aktivity ve výlučném zájmu jednající osoby bude se těžko dovodit jakékoli její ochuzení, tím méně pak obohacení třetí osoby na úkor osoby, která jednala ve svém výlučném zájmu) bylo lze posoudit z hlediska ustanovení § 2991 jako bezdůvodné obohacení, nevzniká u nich povinnost obohacenému vydat takové obohacení.