Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2065

 Nahoru[Odpovědnost dárce]

I v případě darování existuje určitá míra odpovědnosti dárce vůči obdarovanému. Není tomu jako u ostatních smluvních typů, kdy zpravidla za úplatu dochází k transakci, kdy je nasnadě, že smluvní strany vůči sobě mají různě vysokou míru odpovědnosti za vady věci či za vady transakce obecně.

U darování je odpovědnost za vady nastavena tak, že je minimální, a tedy dárce odpovídá obdarovanému pouze v případě, kdy daruje věc nikoli vlastní, ale cizí (ať už vědomě či nevědomky), dále do určité míry za vady darované věci.

Darování cizí věci – právní vady

Daruje-li dárce věc cizí, aniž by mu tato skutečnost byla známa, tzn. že nevěděl a vědět nemohl, pak je rozhodné, zda o tom věděl obdarovaný. Pokud je obdarovanému tato informace známa, či zda ji

dokonce vyvolal, pak platí, že je smlouva relativně neplatná.

Pokud ani obdarovanému není známo, že jako dar přijímá věc třetí osoby, nikoli dárcovu, pak se celý převod posoudí jako nabytí věci od neoprávněného spolu s ochranou skutečného vlastníka.

Pokud si dárce je vědom toho, že daruje věc cizí, nebo pokud neví, ale vzhledem k okolnostem případu vědět měl a mohl, a současně toto nesdělil obdarovanému, tj. tuto skutečnost zatajil, vzniká příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a dárci vzniká odpovědnost za škodu a povinnost k náhradě škody. Škodu lze specifikovat jako majetkovou škodu, nemajetkovou újmu lze uplatnit pouze v případě, že si to smluvní strany ve smlouvě ujednaly. Za škodu v tomto případě bude možné považovat náklady řízení o určení vlastnického práva či jiného obdobného sporu.

Pokud by došlo ke sporu mezi dárcem a obdarovaným, tj. došlo by k prokazování, zda obdarovaný mohl a měl vědět o tom, že nabývá od nevlastníka, musí obdarovaný prokázat dobrou víru a také to, že při vynaložení svých sil, znalostí a schopností nemohl dárce…