Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1982

K odst. 1

Započtení je zákonem upravený způsob zániku vzájemných závazků dvou subjektů. Právní úprava započtení v NOZ vychází z úpravy uvedené v ObčZ a v ObchZ, ale přebrala též některé nové instituty ze zahraničních právních úprav.

Obecně rozlišujeme dva druhy započtení, a to započtení dohodou a započtení jednostranné.

Započtení dohodou

Započtení dohodou je dvoustranným právním jednáním, v němž se smluvní strany dohodnou na vzájemném započtení pohledávek – jedna pohledávka se započítává vůči druhé pohledávce a současně druhá pohledávka proti první. Právní úprava NOZ již započtení dohodou téměř nezmiňuje, neboť z dispozitivního charakteru ustanovení zákona vyplývá právo stran se na vzájemné kompenzaci dohodnout.

Smlouva o zápočtu nemusí být uzavřena písemně, ale postačí její uzavření v ústní formě.

Prostřednictvím dohody o zápočtu lze započíst i takové pohledávky, které jsou jednostranným právním jednáním nezapočitatelné. Výjimku tvoří pohledávka na výživné pro nezletilé, která je nezapočitatelná i dohodou (§ 1988 odst. 1 NOZ).

Jednostranný zápočet

Jednostranné započtení je projevem vůle jedné strany, který je adresován druhé straně a je jím projevena vůle započíst svoji vlastní pohledávku vůči pohledávce druhého účastníka.

Forma zápočtu

Pro dosažení účinků započtení je nezbytné, aby toto jednostranné právní jednání druhé straně došlo. S ohledem na skutečnost, že není pro započtení zákonem předepsána písemná forma, nemusí se jednat o fyzické doručení jednostranného započtení, nýbrž postačí, když jeden z účastníků srozumitelným způsobem vůči druhému z účastníků vůli k započtení, byť ústně, vyjádří. Účastníci započtení si však ve smlouvě, ze které pohledávky vzešly, mohou sjednat povinnou písemnou formu zápočtu.

Druhý účastník nemusí s jednostranným započtením vyjádřit souhlas a nemůže jej ovlivnit. Figuruje "pouze“ jako adresát právního úkonu a jeho případný nesouhlas nemůže způsobit neplatnost nebo neúčinnost jednostranného započtení.

Přestože zápočet nevyžaduje písemnou formu a může být proveden ústně, s ohledem na obtížnost případného dokazování provedení takového zápočtu a jeho obsahu samozřejmě ústní formu zápočtu nedoporučujeme.

Podmínky zápočtu

Platné započtení lze uskutečnit, pokud jsou splněny následující podmínky:

1. existence vzájemných pohledávek,

2. pohledávky jsou stejného druhu plnění,

3. pohledávky jsou způsobilé k započtení,

4. určitost započtení.

Ad A) Existence vzájemných pohledávek – mezi týmiž subjekty musejí existovat minimálně dvě pohledávky, přičemž věřitel z jedné pohledávky je zároveň dlužníkem z pohledávky druhé.

Postoupení pohledávek

Z této podmínky existuje několik výjimek. První a nejdůležitější výjimkou je případ, kdy je jedna ze vzájemných pohledávek postoupena – a tedy došlo k zákonné změně věřitele – a dlužníkovi svědčí vůči původnímu věřiteli započitatelná pohledávka.

Při postoupení pohledávky totiž může dlužník učinit kompenzační projev, který způsobí zánik pohledávky, ačkoliv novým věřitelem není osoba, vůči které má dlužník sám pohledávku. Na základě postoupení pohledávky dochází ke změně subjektu na straně věřitele a tímto způsobem je chráněn dlužník, který by se mohl dostat do nevýhodné situace, kdy by nemohl svoji započitatelnou pohledávku vůči původnímu věřiteli použít. Problém nově řeší § 1884 NOZ.

V zásadě mohou nastat dva rozdílné případy:

1. Kompenzační projev směřovaný vůči původnímu věřiteli
   Dlužník mající splatnou pohledávku vůči postupiteli může učinit kompenzační projev ještě vůči postupiteli (původnímu věřiteli) – to však pouze do okamžiku, než je mu oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky v souladu s § 1882 NOZ. Jedná se o ochranu dlužníka, který dosud neví o změně osoby věřitele. Pokud tedy dlužník učiní vůči původnímu věřiteli jednostrannou námitku započtení, je chráněna jeho dobrá víra, že tak činí vůči skutečnému věřiteli. Takový kompenzační projev dlužníka, pokud jinak splňuje zákonné požadavky, je právně účinný a má za následek zánik pohledávky ve výši, v jaké se obě pohledávky kryjí. Dochází tedy k zániku pohledávek, u nichž nejsou v okamžiku zápočtu u obou pohledávek shodné osoby věřitele a dlužníka. Původní věřitel je pak povinen se s novým věřitelem vypořádat.

2. Kompenzační projev směřovaný vůči novému věřiteli
   Dlužník bez zbytečného odkladu poté, co je mu postoupení pohledávky postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno, oznámí novému věřiteli (postupníkovi), že mu svědčí právo ze vzájemně započitatelné pohledávky vůči původnímu věřiteli (postupiteli). Toto právo má dlužník i v případě, že pohledávka dlužníka nebyla v době oznámení nebo prokázání postoupení splatná. Pozor – musíme rozlišovat samotné oznámení dlužníka o existenci vzájemně započitatelných pohledávek a zápočet samotný. Podmínkou zápočtu je, aby nejprve dlužník novému věřiteli oznámil existenci vzájemně započitatelných pohledávek, a teprve poté může učinit jednostranný kompenzační projev. Oznámením o existenci vzájemných pohledávek s původním věřitelem si dlužník teprve vytváří prostor pro možnost vzájemného zápočtu, který následně může, ale nemusí využít. Podle našeho názoru však oba úkony může vložit například do jednoho dopisu, a to za předpokladu, že pohledávky se již staly vzájemně započitatelnými – pohledávka dlužníka vůči původnímu věřiteli se stala splatnou. Všechny tyto úkony dlužník činí vůči novému věřiteli. Původní věřitel je pak povinen se s novým věřitelem vypořádat.

Pominout nelze ani pravidlo uvedené v § 1986 NOZ, podle kterého – byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob – může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.

Další výjimky z jednoty subjektů stanovené NOZ jsou dány například v:

• § 1984 NOZ – právo dlužníka zavázaného společně a nerozdílně započíst pohledávku svého spoludlužníka do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu,

• § 1890 NOZ – právo přejímatele dluhu uplatnit všechny námitky původního dlužníka, tedy i námitku započtení z pohledávky původního dlužníka,

• § 1900 NOZ – právo postoupené strany na zachování námitek z postoupené smlouvy,

• § 2023 NOZ – právo ručitele namítnout proti pohledávce věřitele k započtení i pohledávky dlužníka.

Ad B) Podmínka stejného druhu plnění u pohledávek

Obecně rozlišujeme věci zastupitelné a věci nezastupitelné (§ 499 NOZ). Pokud je předmětem plnění věc nezastupitelná, pak nelze zápočet provést. Zápočet je možný pouze u plnění zastupitelného. Nejčastější budou jistě zápočty peněžitých pohledávek. Vyloučen však není ani zápočet jiných zastupitelných plnění, např. obilí, rýže apod.

Ad C) Způsobilost pohledávek k započtení

Ne všechny pohledávky lze vzájemně započíst.

Vzájemný zápočet lze provést u všech pohledávek, u nichž to není zákonem nebo dohodou účastníků výslovně vyloučeno.

Vyloučení pohledávek ze zápočtu dohodou

Prvním případem nezapočitatelných pohledávek je případ, kdy se dlužník s věřitelem dohodnou, že určitá pohledávka není způsobilá k započtení. Jednostranně pak nelze vůči takové pohledávce námitku započtení vznést. Je však možné, aby smluvní strany svůj postoj následně přehodnotily a dohodou provedly zápočet vzájemných pohledávek, které dříve ze započtení vyloučily.

Zákonné…