Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1210

 Nahoru[Náhradní shromáždění]

Náhradní shromáždění, je institut, který se dostal do občanského zákoníku novelou platnou od 1. 1. 2020. Jedná se o zcela nový institut, jehož smyslem je chránit společenství vlastníků a ty jeho členy, kteří se aktivně podílejí na dění ve společenství, před úmyslnou či neúmyslnou pasivitou ostatních členů.

Zákon totiž pro usnášeníschopnost shromáždění vyžaduje přítomnost vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů (§ 1206). Do těchto hlasů se nezapočítávají hlasy společenství vlastníků, které by samo bylo vlastníkem jednotky v domě. Pravidlo týkající se usnášeníschopnosti uvedené v § 1206 je kogentní a nelze jej stanovami upravit odlišně. Pokud se tedy dostatečný počet vlastníků na zasedání shromáždění nesejde, nelze takovou takové zasedání shromáždění považovat za schopné rozhodování.

Důsledky nekonání shromáždění

Protože je shromáždění nejvyšším orgánem společnosti a do jeho kompetence spadají nejdůležitější otázky ze života společenství, má situace, kdy se shromáždění nekoná, velmi neblahé důsledky na chod celého společenství, jakož i na jednotlivé vlastníky.

Z tohoto důvodu byl do občanského zákoníku včleněn institut náhradního shromáždění, díky němuž je možno z určité části eliminovat negativní dopady neodpovědného chování některých vlastníků na činnost společenství.

Náhradní shromáždění je zvláštním typem shromáždění, které se svolává pouze tehdy, pokud bylo předem marně svoláno řádné shromáždění, na které se ovšem nedostavilo dostatečné množství vlastníků jednotek, tedy vlastníků, kteří by disponovali většinou hlasů (§ 1206), aby mohlo být takto svolané shromáždění označeno za usnášeníschopné.

Usnášeníschopnost náhradního shromáždění

Pro konání náhradního shromáždění jsou stanovena poměrně přísná pravidla, která je třeba dodržet. Důvodem existence těchto pravidel je fakt, že náhradní shromáždění je schopno se usnášet a přijímat rozhodnutí za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají pouze 40 % všech hlasů. Konání náhradního shromáždění musí připouštět stanovy. Pokud stanovy konání náhradního shromáždění výslovně nepřipouští, pak jeho konání není možné. Kvórum vyžadované komentovaným ustanovením je stanoveno kogentně a stanovy jej nemohou nijak upravit.

Svolání náhradního shromáždění

Základním předpokladem pro to, aby mohlo být náhradní shromáždění svoláno, je tedy již výše zmíněné marné předchozí svolání řádného shromáždění. Zde je třeba upozornit na to, že toto svolání musí proběhnout bez zjevných vad, které by v případě, že by bylo toto shromáždění usnášeníschopné, mohly vést k vyslovení neplatnosti jeho usnesení (analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3469/2008, které se týká náhradní valné hromady akciové společnosti: Jedním z nezbytných předpokladů pro konání náhradní valné hromady je řádné svolání řádné (mimořádné) valné hromady. Je-li svolání řádné (mimořádné) valné hromady postiženo takovými vadami jako v projednávané věci, jež by vedly – byla-li by tato valná hromada usnášeníschopná – k vyslovení neplatnosti jejích usnesení, jsou v důsledku toho zásadně neplatná i usnesení přijatá náhradní valnou hromadou svolanou pro neusnášeníschopnost vadně svolané valné hromady.

Náhradní shromáždění nemusí být svoláno po každém marném svolání řádného shromáždění. Jedná se pouze o zákonnou možnost, kterou společenství nemusí využít. Pokud již například potřeba konání shromáždění v mezidobí odpadla, pak by bylo zbytečné shromáždění konat. Bližší úpravu mohou obsahovat stanovy.

Další zákonné předpoklady

Další zákonné…