č. 3685/2018 Sb. NSS, Správní trestání: přestupky poslance nebo senátora; disciplinární řízení
č. 3685/2018 Sb. NSS
Správní trestání: přestupky poslance nebo senátora; disciplinární řízení
k čl. 27 odst. 3 in fine Ústavy ve znění zákona č. 98/2013 Sb.
Pokud zákonodárce umožnil senátorovi (poslanci) volbu mezi disciplinárním řízením před příslušnou parlamentní komorou a standardním přestupkovým řízením (tj. tímto způsobem využil opci plynoucí z čl. 27 odst. 3 in fine Ústavy), jedná se u tohoto disciplinárního řízení o svého druhu rozhodčí řízení, v němž pravomoc rozhodce v podobě komory senátor (poslanec) akceptuje tím, že si tento způsob řešení údajného přestupku zvolí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, čj. 2 As 229/2015-23)
Prejudikatura: č. 2000/2010 Sb. NSS a č. 2801/2013 Sb. NSS; usnesení Ústavního soudu č. 2/2015 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 17/14).
Věc: MUDr. Vladimír Dryml proti Senátu Parlamentu ČR o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Mandátní a imunitní výbor Senátu uznal žalobce v usnesení č. 18 ze dne 26. 3. 2014 vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 9. 2016 a uložil žalobci jakožto senátorovi v disciplinárním řízení vedeném dle § 14 odst. 3 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, pokutu ve výši 20 000 Kč. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 7. 6. 2013 v 10.00 hod. po přistání vrtulníku Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje Hradec Králové v areálu soukromé Česko-německé horské nemocnice Krkonoše, s. r. o., ve Vrchlabí, v rozhovoru s přítomným lékařem arabského původu měl žalobce lékaři hlasitě říci, že pokud má takový názor, ať se vrátí, odkud přišel čímž mu způsobil újmu pro jeho etnický původ. Rozhodnutí mandátního a imunitního výboru potvrdil žalovaný usnesením ze dne 29. 5. 2014.
Žalobu žalobce Městský soud v Praze odmítl usnesením ze dne 29. 5. 2014, čj. 1 A 35/2014-27.
Městský soud dospěl k závěru, že přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného není přípustný. Nejprve se zabýval otázkou, zda se v případě žalovaného jedná o správní orgán ve smyslu příslušného ustanovení. Pokud má být žalovaný považován za správní orgán, bylo by jej možno podřadit pouze pod kategorii jiných orgánů ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Dle výkladu městského soudu by v dané věci musela být též splněna podmínka, že se jedná o rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, tj. že napadené rozhodnutí je rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. Ani žalovaný, ani jeho orgány při výkonu disciplinární pravomoci podle čl. 27 odst. 2 nebo odst. 3 Ústavy nejsou správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) a § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť nerozhodují v oblasti veřejné správy, ale o uložení disciplinárního opatření s tím, že na dané věci nic nemění ani fakt, že se dle § 14 jednacího řádu Senátu ukládá opatření dle sankcí stanovených přestupkovým zákonem.
Městský soud nadto uvedl, že každý senátor má možnost volby, zda se podrobí standardnímu přestupkovému řízení dle zákona o přestupcích, nebo se podrobí autonomní disciplinární pravomoci žalovaného. Žalobce se tedy dle…