č. 2557/2012 Sb. NSS, Kompetenční spory: zaopatření válečných poškozenců
č. 2557/2012 Sb. NSS
Kompetenční spory: zaopatření válečných poškozenců
k § 1 a § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce*)
k § 5 písm. a) bod 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Pravomoc rozhodovat o zaopatření válečných poškozenců a vyplácet je, kterou podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, vykonávaly původně státní úřady pro válečné poškozence, měla k 1.1.1996 Česká správa sociálního zabezpečení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2011, čj. Komp 5/2010-35)
Prejudikatura: č. 10/2003 Sb. NSS a č. 339/2004 Sb. NSS.
Věc: Ministerstvo práce a sociálních věcí proti Ministerstvu obrany, za účasti Alfréda M., o určení příslušnosti mezi správními orgány.
Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „žadatel“) podala dne 12. 7. 2000 žádost podle zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Dne 31. 7. 2000 Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) potvrdila příjem žádosti a postoupila přiložené doklady Ministerstvu obrany (dále jen „žalovaný“) k posouzení a vydání osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Dne 5. 2. 2001 žalovaný ČSSZ sdělil, že žadateli nebylo osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. vydáno. Poté ČSSZ rozhodnutím ze dne 14. 2. 2001 žádost žadatele zamítla s odůvodněním, že nesplnil podmínky uvedené v § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. Potvrzením vydaným žalovaným žadatel prokázal, že byl od 16. 8. 1944 do 5. 5.1945 příslušníkem československé armády v zahraničí, nicméně toto potvrzení nenahrazuje osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
Proti rozhodnutí ČSSZ podal žadatel opravný prostředek, v němž namítal, že o jeho žádosti týkající se vydání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. žalovaný dosud s konečnou platností nerozhodl. Zamítnutí žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky proto považoval za předčasné. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2004, čj. 6 A 554/2002-37, rozhodnutí ČSSZ zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, jelikož dospěl k závěru, že žadateli nebyla dána možnost, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí, případně navrhl jejich doplnění.
Dne 7. 4. 2005 ČSSZ vyzvala žadatele, aby požádal ministra obrany o udělení výjimky, na základě které by mu mohlo být vystaveno osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Žadatel dne 10. 5. 2005 ČSSZ sdělil, že ministr obrany výjimku neudělil, nicméně dodal, že mu bylo vydáno osvědčení válečného veterána. Rozhodnutím ze dne 10.11.2005 ČSSZ opětovně zamítla žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb., neboť žadatel nedisponoval osvědčením podle zákona č. 255/1946 Sb.
Poté žadatel dne 1. 6. 2007 požádal žalovaného o náhradu škody, jež mu byla jako příslušníkovi československé armády v zahraničí způsobena v důsledku zranění v první linii na frontě ve druhé světové válce. Uvedl, že v důsledku…
