dnes je 9.1.2025

Input:

č. 2315/2011 Sb. NSS, Ceny: pojem „cena platná v okamžiku nabídky“

č. 2315/2011 Sb. NSS
Ceny: pojem „cena platná v okamžiku nabídky“
k § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009
Výrazem „cena platná v okamžiku nabídky“ v § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009 se rozumí cena prodávajícím aktuálně požadovaná; skutečnost, zda jde o cenu dovolenou právními předpisy o regulaci cen, není pro posouzení, zda prodávající splnil své povinnosti podle uvedeného ustanovení, rozhodná.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, čj. 8 Afs 48/2009-80)
Prejudikatura: č. 1258/2007 Sb. NSS.
Věc: Vladimír K. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 9. 2. 2007 uložil žalobci za porušení § 15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách pokutu ve výši 100 000 Kč. Uvedené ustanovení měl žalobce porušit tím, že dne 25. 8. 2006 při výkonu taxislužby na území hl. m. Prahy umístil na dveřích vozidla taxislužby ceník ve formě: „Nástupní cena 80,- Kč, cena za 1 km 80,- Kč, čekání za 1 min. 8,- Kč (sazba č. 1).“ Nabízená služba byla označena cenami převyšujícími úředně stanovené maximální ceny taxislužby na území hl. m. Prahy. Žalobci však nebylo vytýkáno, že by za uvedené ceny skutečně vozidlem taxislužby vozil zákazníky.
Odvolání žalobce proti rozhodnutí magistrátu žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 4. 2007.
Žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterou žalobce podal, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2009 zamítl. Mimo jiné nepřijal námitku, že žalobce splnil povinnost vyplývající z § 13 odst. 2 zákona o cenách, protože viditelně umístil na dveřích vozidla i na vnitřním ceníku ve vozidle informaci o ceně služby. Městský soud přisvědčil žalovanému, že cenou platnou v okamžiku nabídky, ve smyslu zmíněného ustanovení, nemůže být cena, která je v rozporu s právními předpisy. Podle městského soudu by „[a]kceptování názoru žalobce [...] znamenalo, že k řádnému splnění zákonem stanovené povinnosti informovat spotřebitele o platné ceně zboží či služby postačí zveřejnění v podstatě jakékoliv informace o ceně bez ohledu na to, zda příslušná komodita podléhá cenové regulaci a zda uváděná cena je s cenami úředně stanovenými (regulovanými) v souladu“. Žalobce označil nabízenou službu cenami převyšujícími úředně stanovené maximální ceny taxislužby na území hl. m. Prahy, proto podle městského soudu nesplnil povinnost označit nabízenou službu platnou cenou. Námitka, že sazby cen v případě žalobce odpovídaly cenám zaneseným do taxametru, nemůže ovlivnit nastíněný závěr. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že správní orgán neupřesnil v průběhu správního řízení ustanovení zákona o cenách, které měl žalobce porušit.
V kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu žalobce (stěžovatel) mimo jiné namítal, že neporušil § 15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách. Zdůraznil, že byl oprávněn v souladu s § 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, zvýšit úředně stanovenou maximální cenu taxislužby, protože v jeho případě existují „odlišné určené podmínky“, a dodal, že jedním z podstatných
Nahrávám...
Nahrávám...