č. 694/2005 Sb. NSS, Správní trestání: běh lhůty pro uložení pokuty
č. 694/2005 Sb. NSS
Správní trestání: běh lhůty pro uložení pokuty
k § 20 odst. 6 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 301/1995 Sb.*)
k § 41 soudního řádu správního
Správní orgán, jehož rozhodnutí o uložení pokuty vázané na subjektivní a objektivní lhůtu bylo soudem zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, může ve věci znovu meritorně jednat jen tehdy, pokud ještě neuplynula subjektivní, popř. objektivní lhůta k uložení pokuty.**) Jinak musí řízení o uložení pokuty zastavit podle § 30 správního řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, čj. 4 As 27/2004-71)
Věc: Společnost s ručením omezeným C. v P. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalované.
Žalovaná uložila žalobci rozhodnutím ze dne 25. 9. 2001 podle § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o vysílání“), pokutu 2 miliony Kč za opakované porušení § 5 odst. 1 písm. d) zákona o vysílání. Šlo o vysílání pořadu, který by mohl ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých v době mezi 6. a 22. hodinou („Áčko Šárky Kubelkové“, tzv. talkshow na téma „Živím se svým tělem“, odvysílaný dne 26. 2. 1998 v čase od 16.40 hodin), přičemž na porušení či porušování § 5 odst. 1 písm. d) zákona o vysílání upozornila žalovaná žalobce již několikrát, a to ve spojení s jinými programy, odvysílanými dne 18. 11. 1995, 21. 1. 1996, 21. 4. 1996; ve dvou případech již byla také uložena pokuta.
V žalobě podané k Městskému soudu v Praze žalobce zejména namítal, že pokutu uvedenou v předmětném rozhodnutí nebylo již možno uložit, protože deliktní odpovědnost dávno zanikla. Podle § 20 odst. 6 zákona o vysílání lze uložit pokutu do jednoho roku ode dne, kdy se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) o porušení dozvěděla, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. V daném případě mělo k deliktnímu jednání dojít dne 26. 2. 1998, objektivní lhůta tedy uplynula dne 26. 2. 2000, Rada se o odvysílání pořadu dozvěděla nejpozději dne 22. 4. 1998, kdy vyzvala žalobce k vyjádření před uložením pokuty, z čehož vyplývá, že subjektivní lhůta k uložení pokuty uplynula nejpozději dne 22. 4. 1999. První rozhodnutí Rady ve výše uvedené věci je sice datováno dnem 27. 5. 1998, to však Městský soud v Praze zrušil rozsudkem ze dne 12. 11. 1999. Druhé rozhodnutí Rady je datováno dnem 25. 9. 2001. Přitom ze žádného tehdejšího ustanovení občanského soudního řádu nebo správního řádu nevyplývá, že by po dobu řízení před soudem a po dobu správního řízení navazujícího na zrušovací rozsudek soudu lhůta uvedená v § 20 odst. 6 zákona o vysílání neběžela. Proto měla Rada v souladu s § 30 správního řádu řízení zastavit.
Městský soud v Praze se s touto námitkou ztotožnil a napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku kasační stížnost. Namítla nesprávné posouzení právní otázky spočívající v počítání lhůt, v nichž musí být rozhodnuto. K tomu, aby byla pokuta uložena ve lhůtě, je nutno podle stěžovatelky vydat rozhodnutí, event. ho oznámit účastníku…
