č. 4040/2020 Sb. NSS, Řízení před soudem: změna žaloby na ochranu proti nečinnosti na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem; soudní ochrana
č. 4040/2020 Sb. NSS
Řízení před soudem: změna žaloby na ochranu proti nečinnosti na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem; soudní ochrana
Daň z přidané hodnoty: rozhodnutí o nesporné části nadměrného odpočtu; nečinnost; zásah
k § 95 občanského soudního řádu ve znění do 22. 10. 2019
k § 64, § 79, § 85 a § 82 a násl. soudního řádu správního, ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Odmítá-li správce daně rozhodnout bez zbytečného odkladu o nesporné (neprověřované) části nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (tj. vydat „částečný“ platební výměr), může se daňový subjekt bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. s. ř. s. Rozhodne-li správce daně posléze v průběhu řízení před krajským soudem o celém nadměrném odpočtu (tedy jeho sporné i nesporné části), a ukončí tak svou nečinnost, soud k návrhu žalobce připustí za splnění podmínek § 95 o. s. ř., užitého přiměřeně dle § 64 s. ř. s., změnu žaloby na ochranu proti nečinnosti na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. s. ř. s., domáhá-li se žalobce určení, že k zásahu do jeho práv došlo zadržováním nesporné části nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, resp. nevydáním částečného platebního výměru, a tato tvrzení obsahovala již původní žaloba.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2020, čj. 1 Afs 22/2020-34)
Prejudikatura: č. 1590/2008 Sb. NSS, č. 3687/2018 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 22/2000 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 179/2000), č. 110/2006 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 455/03); rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 5. 2020, AGROBET CZ ( C-446/18).
Věc: FARIA s.r.o. proti Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu o žalobě na ochranu proti nečinnosti, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 22. 5. 2019 žalobu k městskému soudu, ve které se domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o vyměření nesporné části nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2016. Nesouhlasila s postupem žalovaného, který nerespektoval pokyn vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 819/18. Požadovala proto, aby soud žalovanému nařídil vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o stanovení daně v rozsahu, v němž tato daň není dotčena probíhající daňovou kontrolou přijatých zdanitelných plnění od dodavatelů SQW s.r.o., TRIXUS s.r.o. a JOHNY HOLDING s.r.o.
Dne 23. 11. 2019 obdržel městský soud od žalobkyně podání, ve kterém ho vyrozuměla, že žalovaný vydal dne 22. 10. 2019 platební výměr, jímž vyměřil nadměrný odpočet nejen v nesporné výši, ale v celkové výši 2.322.749 Kč (v daňovém přiznání přitom žalobkyně uvedla odpočet ve výši 2.269.454 Kč). Žalobkyně zároveň soudu sdělila, že se tímto rozhodnutím žalovaného necítí být uspokojena ve smyslu § 62 s. ř. s., neboť jej žalovaný vydal až po uplynutí dvou let a téměř deseti měsíců po zahájení daňové kontroly. Vydané rozhodnutí tak nic nemění na tom, že žalovaný po tuto dobu nezákonně zadržoval žalobkyni nespornou část nadměrného odpočtu. Žalobkyně setrvala na svém názoru, že žalovaný měl vydat částečný platební výměr, jímž by…
