č. 3688/2018 Sb. NSS, Řízení před soudem: prominutí lhůty k podání žaloby
č. 3688/2018 Sb. NSS
Řízení před soudem: prominutí lhůty k podání žaloby
k § 72 soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Lhůta k podání žaloby (§ 72 s. ř. s.) nemůže být žalobci prominuta či „navrácena“, přestože po uplynutí této lhůty Ústavní soud označil zákonnou výluku ze soudního přezkumu za protiústavní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, čj. 4 Afs 157/2017-37)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 84/2007 Sb., č. 151/2009 Sb., č. 244/2010 Sb. a č. 177/2015 Sb.
Věc: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o snížení dotace, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaný rozhodl o snížení dotace, resp. nevyplacení části dotace žalobkyni. Rozhodnutí bylo označeno jako oznámení o snížení dotace a bylo vydáno, mimo jiné, podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“). Žalovaný ve svém rozhodnutí žalobkyni poučil, že podle § 14e odst. 4 rozpočtových pravidel se na jeho opatření nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.
Dne 23. 7. 2015 byl ve Sbírce zákonů publikován nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14, jenž označil za protiústavní ustanovení zákona, které vylučovalo rozhodnutí žalovaného ze soudního přezkumu − tj. § 14e odst. 4 rozpočtových pravidel. Na základě tohoto nálezu podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze proti rozhodnutí žalovaného.
V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu lze podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Oznámení o snížení dotace bylo doručeno žalobkyni dne 1. 8. 2014, žalobu však podala u soudu až dne 23. 9. 2015, tedy zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně však měla za to, že postačuje, a lhůta k podání žaloby je zachována, pokud žalobu podala později, a to ve lhůtě dvou měsíců počítané až ode dne publikace výše citovaného nálezu Ústavního soudu.
Žalobkyně již v žalobě tvrdila, že lhůta pro podání žaloby by měla být zachována z důvodu protiústavní výluky opatření ze soudního přezkumu podle § 14e rozpočtových pravidel. Dle žalobkyně musí být protiústavní stav napraven dodatečně, neboť zmeškání lhůty nelze prominout a lhůta jí uplynula dříve, než mohla být žaloba podána. Počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí proto žalobkyně odvíjí od vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/14 ve Sbírce zákonů, tedy od 23. 7. 2015. V opačném případě by se dle žalobkyně jednalo o protiústavnost obdobnou té, jež byla shledána za rozpornou s ústavním pořádkem uvedeným nálezem ÚS.
Městský soud žalobu odmítl jako opožděnou a argumentaci žalobkyně nepřisvědčil. Uvedl, že ač v době rozhodné pro včasné podání žaloby byla zákonem stanovena výluka ze soudního přezkumu a správní soudy podané žaloby odmítaly pro nepřípustnost, mohla přesto žalobkyně žalobu podat stejně tak, jako to učinil žalobce v jiné věci vedené u…
