č. 3355/2016 Sb. NSS, Regulace reklamy: reklama činností v pohřebnictví
č. 3355/2016 Sb. NSS
Regulace reklamy: reklama činností v pohřebnictví
k § 6a odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 256/2001 Sb.*)
Oznamováním úmrtí, v jehož souvislosti je dle § 6a odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zakázáno uplatňovat jakékoli formy reklamy, se rozumí toliko oznamování úmrtí určité osoby jejím pozůstalým.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2015, čj. 22 A 127/2013-30)
Prejudikatura: č. 1061/2007 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: Společnost s ručením omezeným MENCL CONSO proti Ministerstvu průmyslu a obchodu o uložení pokuty.
Krajský úřad Olomouckého kraje (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 19. 7. 2013 uložil žalobkyni pokutu ve výši 8 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 8a odst. 1 písm. q) zákona o regulaci reklamy, jehož se měla žalobkyně dopustit tím, že jako šiřitel šířila reklamu činností v pohřebnictví v rozporu s § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy tak, že
- v Olomouci na Horním náměstí měla dne 25. 2. 2013 umístěnu vitrínu, ve které byla ve spodní části vyvěšena oznámení o úmrtí (parte) a v horní části byly vyvěšeny informační materiály označené jako pohřební služba VIA ULTIMA obsahující sdělení o všech službách, které poskytuje, včetně kontaktních údajů,
- v Olomouci na ulici Štítného 25 měla před vlastní označenou provozovnou dne 15. 3. 2013 umístěnu vitrínu, ve které byla oznámení o úmrtí (parte) umístěna v levé části, zatímco v pravé části byly vyvěšeny informační materiály označené jako pohřební služba VIA ULTIMA obsahující sdělení o všech službách, které poskytuje, včetně kontaktních údajů.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 9. 2013.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Ostravě. V ní uvedla, že nezpochybňuje skutková zjištění, namítla však nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaný nezdůvodnil, proč je vytýkané jednání neetické. Žalovaný rovněž nereagoval adekvátně na námitku, že § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy dopadá toliko na oznamování úmrtí pozůstalým, nikoli široké veřejnosti. Žalovaný samostatně nevyložil, jak rozumí sousloví „v souvislosti s oznamováním úmrtí“. Dále se žalovaný nevyjádřil k výkladu „ad absurdum“, který provedla žalobkyně, a nevymezil hranici reklamy přípustné a nepřípustné a konečně neuvedl, proč u jiných provozovatelů pohřebních služeb akceptoval rozdělovači linku na vitríně jako skutečnost narušující souvislost reklamy s oznamováním úmrtí.
Následně žalobkyně předložila právní argumentaci k výkladu § 6a odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Žalobkyně měla za to, že toto ustanovení směřuje toliko k okamžiku oznamování úmrtí pozůstalým. V této souvislosti vyjmenovala nejrůznější subjekty, jimž v rámci komplexu jí poskytovaných služeb oznamuje úmrtí a kdy je nemyslitelné, aby tak činila bez sdělení svých obchodních údajů, které podléhají regulaci reklamy (např. matriční úřady, krematoria, autodopravci, správci hřbitovů,…
