č. 3205/2015 Sb. NSS, Regulace reklamy: reklama na doplněk stravy
č. 3205/2015 Sb. NSS
Regulace reklamy: reklama na doplněk stravy
k § 1 odst. 8 a § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 138/2002 Sb., č. 25/2006 Sb. a č. 36/2008 Sb. (v textu jen „zákon o regulaci reklamy“)
Obligatorní obsahovou náležitost v podobě zřetelného textu „doplněk stravy“, kterou zákon o regulaci reklamy vyžaduje u reklam na doplňky stravy (§ 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy), musí obsahovat i sponzorské vzkazy propagující doplňky stravy (srov. § 1 odst. 8 téhož zákona).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, čj. 9 A 111/2011-55)*)
Prejudikatura: č. 1063/2007 Sb. NSS a č. 2045/2010 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost OGILVY ONE proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty.
Rozhodnutím ze dne 14. 2. 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná uložila žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 3 zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 1 odst. 8 a dále § 8a odst. 3 písm. f) a podle § 8a odst. 7 písm. a) téhož zákona, neboť zpracováním obchodního sdělení produktu Calibrum Activin (sponzor upoutávky, mutace 1), premiérově vysílaného dne 8. 2. 2010 v 19:58:48 na programu ČT1 a 20x reprízovaného na programech ČT1 a ČT2 do 28. 2. 2010, žalobce porušil povinnost, aby reklama, resp. sponzorský vzkaz, na doplněk stravy obsahovala zřetelný text „doplněk stravy“. Uvedený text v předmětném obchodním sdělení zcela absentuje.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve stručně shrnula průběh řízení. Žalobce mj. namítal, že není zpracovatelem reklamy ve smyslu § 1 odst. 6 zákona o regulaci reklamy a že naplnění zákonné definice pojmu „zpracovatel“ nemůže být bez bližšího odůvodnění a dokazování dovozováno pouze ze skutečnosti, že pro provozovatele vysílání připravil sponzorský vzkaz. Žalobce též poukazoval na odlišné vymezení pojmů reklama a sponzorský vzkaz v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o provozování RTV“), a namítal, že veškeré povinnosti související s odvysíláním sponzorovaných pořadů jsou výhradně povinnostmi provozovatele vysílání. V rámci vlastního posouzení věci pak žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že zákon o regulaci reklamy primárně upravuje reklamu, avšak dle § 1 odst. 8 tohoto zákona se předmětný zákon vztahuje i na sponzorování, není-li stanoveno jinak. Zákonodárce zakotvením uvedeného ustanovení pamatoval právě na obdobné situace, tedy na to, aby ve sponzorských vzkazech nebyly obcházeny obsahové povinnosti, které zákon vymezuje pro reklamu. Zákon o provozování RTV, na který žalobce odkazuje, vymezuje určitá pravidla pro sponzorování pořadů, ale neupravuje samotný obsah sponzorských vzkazů z hlediska zákonnosti obsahu sdělení, tak jak to činí zákon o regulaci reklamy. Z hlediska předmětného řízení je proto zákon o provozování RTV irelevantní. Provozovatel sice odvysíláním sponzorského vzkazu ve spojitosti se sponzorovaným pořadem plní svou povinnost…
